Lukáš Jelínek: Vztahům Česka a Slovenska nejlépe poslouží konkrétní společné projekty
Vlády České a Slovenské republiky se potkaly už poosmé. Zatímco však v minulosti se po jejich jednání nezřídka omílaly fráze o kulturní a ekonomické blízkosti obou zemí, nyní lze tušit upřímnou snahu rozvíjet konkrétní společné projekty. Ony i nečekané události, jako byl nedávný požár v centru Banské Štiavnice, na likvidaci jehož následků se česká strana podílí, dokládají, že váhu slov nejlépe posoudí praxe.
Vůle být si nablízku byla artikulována už výborně si rozumějícími hlavami států, Petrem Pavlem a Zuzanou Čaputovou. Uvažují dokonce i o společných zahraničních cestách. Šlo by o pěkný symbol, ačkoliv sladit zahraničněpolitické akcenty i logistické procesy nemusí být jednoduché.
Čtěte také
Přesto se mnohem větší očekávání pojí s působením národních vlád, které u nás i na Slovensku stojí v čele exekutivy. Není náhoda, že ministerští předsedové Petr Fiala a Eduard Heger kladou důraz především na spolupráci v bezpečnostní a energetické politice.
Středoevropský region by měl být ve svém vlastním zájmu oporou Ukrajiny v oblasti vojenské i humanitární. Vývoz armádní techniky ale musí být kompenzován našimi vyspělejšími partnery, aby obrana Česka a Slovenska nedostala trhlinu. Proto je například pro zemi pod Tatrami důležitá naše participace na obraně slovenského vzdušného prostoru. Řeč přišla i na spolupráci při výrobě munice a obranného arsenálu s přidanou hodnotou.
Konkrétní projekty
V rámci energetiky kabinety probírají situaci s dodávkami surovin, které jsme původně nakupovali v Rusku, ale i budoucnost jádra coby klíčového prvku pro energetickou stabilitu. Rovněž při vyvažování klimatické a průmyslové politiky mají Češi a Slováci podobné zájmy, už jen kvůli stavu vozového parku a roli výroby automobilů a jejich součástek.
Čtěte také
Význam přeshraniční spolupráce jsme poznali již dávno. Nyní na ni máme možnost vyčerpat z evropských zdrojů 106 milionů eur, což může být mocný impuls. Jsou ale i agendy, na nichž se musíme domluvit bez patronátu Bruselu. Například ostraha česko-slovenské hranice, se kterou byly při loňské migrační vlnce z jihovýchodu problémy, jež vyústily i ve slovní přestřelky policistů i komunálních a vládních politiků.
Počátkem roku, když jsme si připomněli 30. narozeniny obou států, zmínil Petr Fiala i některé odlišnosti. Jiný je prý například náš politický styl. Pomineme-li však různou podobu emocí provázejících veřejný život, tak z průběžného přeskupování stranického spektra v Česku a na Slovensku je patrné, že i zde se máme čemu navzájem přiučit.
A nechlácholme se tím, že tuzemská politická scéna působí stabilněji. Mimochodem, zajímavou ukázkou průniků je i angažmá, které dlouholetý marketér Babišova opozičního hnutí ANO Marek Prchal získal u slovenské pravicové strany Svoboda a Solidarita.
Nemá smysl bagatelizovat riziko, že se priority Prahy a Bratislavy rozejdou po blížících se slovenských parlamentních volbách. V nich hrozí vzestup subjektů stavějících na demagogii, populismu, izolacionismu a nacionalismu. Ale ani my nejsme vůči radikálům imunní, a tak pozorujme proměny slovenské politické mapy velmi pečlivě.
Pro partnerství obou států a demokratických sil v nich potom mohou hrát dvojnásob důležitou roli právě ony konkrétní projekty, které se spustí ještě v tomto volebním období. O důvod víc, aby nezůstalo jen u úsměvů a poklon premiérů. Dynamická doba plná krizí od státníků vyžaduje i činy.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
