Lukáš Jelínek: Falešná hra s bezpečnostními hrozbami
Bezpečnostní hrozby. Sousloví, které působí děsivě už samo o sobě. Když je pak poslanci propašují do názvu mimořádné schůze Sněmovny, šlo by čekat ničivou bombu. Leč jednotlivé kouty politického spektra vidí bezpečnostní hrozby odlišně.
Podle koaličních stran k nim patří názory a chování lídra hnutí ANO Andreje Babiše, včetně jeho touhy po citlivých informacích o ministru zahraničí Janu Lipavském, jenž reprezentuje Piráty.
Čtěte také
Opozice zase vidí bezpečnostní hrozby v řízení některých resortů současnými ministry, v kauzách typu Dozimetr nebo „Fialova kampelička“, či v přístupu Evropské unie k migraci. Zdánlivě úderné téma se tak mění v bezbřehé. Politikům se však hodí coby obušek, jímž lze kdykoli přetáhnout konkurenci.
I kdybych v Andreji Babišovi bezpečnostní hrozbu spatřoval, nikdy bych to takto tvrdě neřekl. Už jen proto, že s vytažením podobně silné karty končí veškerý dialog, na němž je přitom demokratická politika založena. Kdo je bezpečnostní hrozbou, měl by být izolován, internován, vyobcován z veřejného života.
Ochabující důvěra lidí ve vládu a parlament
Babišovy metody jsou nevybíravé a jeho výroky k mezinárodnímu dění, zejména ruskému řádění na Ukrajině se z hlavního českého proudu občas vymykají. Jenže s takovou bychom na stěžejní bezpečnostní riziko planety museli pasovat Donalda Trumpa, zvlášť bude-li opět zvolen prezidentem USA, země, jež je klíčovým hráčem v Severoatlantické alianci i mimo ni.
Čtěte také
Kromě toho by bezpečností hrozby neměli vyhodnocovat politici, nýbrž tajné služby a další k tomu kompetentní orgány. Patří k nim spolupráce s cizími velmocemi, zneužívání funkcí nebo zametání prohřešků politiků pod koberec.
Babiš má na svém kontě plno hříchů, ale jeho voliči jej každé čtyři roky omyjí a vyšlou do dalších bitev. Aby se tak stalo, nadbíhá jim, jak umí. Ovšem podkuřování Moskvě nebo práce pro Putina do jeho repertoáru nepatří – už jen proto, že holding, který založil, provozuje byznys napříč Evropou a fandění Kremlu by mu v ničem nepomohlo.
Nebylo by chytřejší odrazit se od prvních reakcí vlády i opozice na ruský vpád na Ukrajinu? Tehdy se výjimečně stalo, že se politici vyjadřovali jednomyslně. Na to by měli navázat hledáním nejmenšího společného jmenovatele i při popisu aktuální situace.
Čtěte také
Shodnou se, že Rusko je agresor, jenž porušil mezinárodní právo, i na potřebě pomoci Ukrajině, v první řadě humanitární. K tomu vláda říká: Vyzbrojme Ukrajince, ať mohou důstojně bojovat, na mírové rozhovory je brzy.
Opozice se ale domnívá, že nic nebrání tomu, aby vedle vojenských aktivit probíhalmedva i diplomatická jednání. Těžko říct o čem, když Putinův náhradník Medveděv ve svém mírovém plánu počítá s ukrajinským složením zbraní, odchodem ústavních činitelů a přičleněním Ukrajiny k Rusku. Přesto appeasement není trestný a svoje místo si již v demokratické politice našel.
Spíše než hádku „kdo“, bychom měli rozvíjet diskusi, „co“ je bezpečnostní hrozbou. Došli bychom třeba k závěru, že nesystémová transformace armády, v jejímž rámci až za sedm let dostaneme nové americké stíhačky, zatímco mnohem dříve bychom potřebovali investice do pozemního vojska. Či civilní ochrana, o níž většině běžných smrtelníků chybějí jakékoli informace.
Nebo ochabující důvěra lidí ve vládu a parlament, jež souvisí s poklesem životní úrovně v posledních letech. Přitom země, jež se tváří, že je na pokraji války, potřebuje elementární loajalitu občanů.
Podobných hrozeb, jimiž by se měla zabývat vláda i Sněmovna, je spousta. Jenže pro politiky je pohodlnější zásadní spory personifikovat a nasazovat oponentům psí hlavu. Ničemu tím však nepomůžou, jenom do předvolebních půtek napěchují další porci nesnášenlivosti.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
