Luboš Palata: S Čínou jednejme jako EU, ne jako součást pofidérní skupiny 16+1
Skandály kolem různých aspektů posilování čínského vlivu v Česku vytváří poněkud mylný dojem, že je to jen Česká republika, kdo nadbíhá čínskému komunistickému režimu.
V nadbíhání Pekingu se ale předhání celá Visegrádská čtyřka. Mohli bychom se jen dohadovat, kdo ze středo- a východoevropských států v podlézání Číně dnes vlastně vede.
Čtěte také
V čele pelotonu je ale nepochybně Maďarsko Viktora Orbána, které dokázalo přitáhnout nejvíce skutečných čínských investic, i když třeba i tak problematických, jako je například čínský telekomunikační gigant Huawei.
V Maďarsku je také nejsilnější čínská komunita ve střední Evropě. Do Číny ale zamířil i polský pravicový prezident Andrzej Duda, Bratislava loni hostila čínského ministra zahraničí, který si ovšem od prezidentky Zuzany Čaputové musel vyslechnout kritiku stavu lidských práv v Číně.
Hlavním selháním střední Evropy je ale formát 16+1, který před lety vznikl právě díky iniciativě středoevropských zemí, ke kterým se přidaly balkánské a další státy z východní části Evropy.
Na několika těchto summitech jsem osobně byl a už jenom svojí atmosférou to byl velmi podivný podnik, který ze všeho nejvíce připomínal příjezd monarchy mocné říše do oblasti vazalských státečků.
Prozápadní kormidlo české zahraniční politiky
Summity mají téměř nulové faktické výsledky, čínská strana na papíře už roky ujišťuje o připravenosti miliardových investic především do dopravní infrastruktury, ale ty jsou buď v rovině vzdušných zámků, nebo mají minimálně mnohaleté zpoždění oproti původním plánům.
Čtěte také
Podivný formát 16+1 je právem kritizován dalšími členy Evropské unie, kteří příliš nechápou, proč něco takového vlastně existuje a jaká je logika tohoto uskupení.
Podle mého je jediná: státy 16+1 se oproti zbytku Evropské unie vyznačují slabší úrovní demokracie, vyšší mírou korupce a menší kritičností vůči čínskému komunistickému režimu. Je to takový měkký podbřišek Evropy, který – jak ukazuje vývoj v Polsku, Maďarsku, ale i Rumunsku – je náchylný k autoritářství a porušování pravidel právního státu.
Není proto divu, že Čína tyto státy sehnala do jednoho houfu a zkouší, co s nimi půjde. Formát 16+1 je prostě špatný nápad, bez ohledu na to, že u jeho počátku stáli i takoví důvěryhodní politici, jako bývalý polský premiér a později šéf Evropské rady Donald Tusk.
Pokud chce šéf vlády Andrej Babiš ukázat, že dokáže držet pevně v rukou prozápadní kormidlo české zahraniční politiky, měl by udělat jediné. Na žádný další summit 16+1 místo churavějícího Miloše Zemana nejet a čínské partnery odkázat na jednání s celou EU. Protože to je jediné smysluplné uskupení, kde jde s Pekingem něco skutečně přínosného vyjednat.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
