Logika a fundovanost Špidlových postojů

Tím se však jen zatemňuje logika myšlení a znemožňuje pochopení čehokoliv, co Špidla říká, ať už na to máme názor jakýkoliv. Vezměme např. onu známou thesi z minulých týdnů. Ten, kdo si zaplatil pojištění svého majetku, bude vládou poškozen ve srovnání s tím, kdo jej neplatil, neboť nepojištěný dostane od státu 200 tisíc, pojištěný jen 130 tisíc korun. Premiér v Nedělní Partii na Primě vysvětluje: "Pojištěný není poškozen, protože vedle proplacení plného pojistného za škody, které utrpěl, dostane od státu navíc 130 tisíc korun, takže je na tom mnohem líp než ten, kdo nedostal od pojišťovny nic a od státu místo toho jen o 70 tisíc více než pojištěnec."

Zajisté, má to logiku. A přece cítíme, že něco není v pořádku. Ovšemže, v pořádku by bylo, kdyby každý cítil nutnost být řádně pojištěn a pojistka mu pak kryla škodu v takovém rozsahu, že by mu stát dále pomáhat nemusel. Bylo by tedy asi na místě, kdyby vláda právě teď hodně nahlas pohrozila, že kdo se rychle nepojistí, nemůže příště se státní podporou počítat a že mu zkrátka stát nebude nadále pojištění nahrazovat. V tom je totiž ta nespravedlnost vůči pojištěncům i vůči všem daňovým poplatníkům a nikoliv v tom, že někdo dostal od státu jen 130 tisíc a chtěl by 200. Takové vládní vyhlášení pod heslem "stop státním podporám, kde je možné se pojistit" by bylo nejen správné, ale také by teď hodně prohnutým pojišťovnám velmi pomohlo. Pokud stát bude nadále udržovat neodpovědné lidi v reálné naději, že v každém případě jim bude z eráru pomoženo, pak jim asi skutečně být pomoženo i musí, protože pod širým nebem je spát nenechá žádná vláda - socialistická jako nesocialistická. Vzpomeňme jen, jak socialisticky se chovali údajně pravicové vlády Klausovy, když se politicky neodhodlaly k radikální deregulaci nájemného a když až na vládu socialistickou ponechali privatizaci vytunelovaných bank.

K politickým účelům Špidlova vláda nepochybně zneužívá tzv. milionářské daně. Pokud premiér říká, že se to nedá srovnávat s nějakou milionářskou dávkou za Rašína či za Gottwalda, pak by se měl zasadit aspoň o to, aby ani z optického hlediska ten pocit nevyvolávala a magické číslo milion, nebo číslo jen o málo nižší či vyšší by třeba i jen z tohoto formálního hlediska nemělo být onou kritickou mezí. Horší však je, že v tomto případě Vladimír Špidla skutečně věci nerozumí, jak by jí rozumět měl, a nebo jí spíš rozumět nechce. Jak v pátečním Radioforu tak v Nedělní Partii urputně opakoval, že milionářská daň v jeho pojetí přinese státní pokladně jednu MLD korun, což znamená tisíc nových bytů. Přitom sám v Radioforu přiznal, že přesně neví, co by vlastně všechno do toho milionového příjmu spadalo. Tím méně asi ví, kolik příjmů by se při dobré vůli asi našlo, jak se tomu zvýšení daně vyhnout.

Ekonom Pavel Kohout v pátečních Lidových novinách dokazuje, že už sám ten příjem by byl určitě o mnoho nižší. Neekonomka Jiřina Šiklová zdravým rozumem o den dříve v těchže novinách argumentuje, že jednotná a hlavně jednorázová desetiprocentní dávka všech (i důchodců) by přinesla částku mnohem vyšší. A sám silně levicový komentátor Práva Martin Hekrdla velmi správně poukazuje na to, že když se v IPB zašantročila přibližně stejná částka, jakou nás dnes stojí povodně, nebo když stát měl přibližně tolik vydat za Gripeny, vláda si netroufla nějaké zvýšení daně navrhovat. A teprve ty spektakulárně vděčné povodně jí k tomu dávají vhodnou záminku. Lidové noviny pak v sobotu přispěchaly s aktuálním průzkumem, že dvě třetiny obyvatel této země více či méně radikálně žádají, aby milionáři byli obráni, a to z principu, za ten milion.

Takže tady může Vladimír Špidla říkat o svých tisíci imaginárních bytech co chce, populistickou demagogii tím nezatluče a všem, kteří v jeho vládu vkládali naděje, že se bude chovat politicky mravně, tyto naděje bere.

rse@rozhlas.cz