Lodní lístek do ráje na trase Bratislava - Mauricius

Zde podivní výletníci původem z Čech přestoupili na přestavěné řecké uhelné lodě jménem Atlantic, Pacific a Mílos. Cílovou stanicí byl přístav Haifa v Palestině. Na palubě Atlantiku cestovali mezi jinými Fritz Haendel z Liberce a Béda Mayer z Hodonína. Oba malíři. Lodní lístek do ráje je název instalace jejich kreseb a obrazů, které ilustrují (nejen) historii této nedobrovolné výpravy. Výstava až do konce letošního roku probíhá v Malé pevnosti v Terezíně.

Na uprchlíky, jak už to s lidmi stíhanými osudem bývá, se při plavbě lepila smůla. 9. října lodě opustily oblast Černého moře a zároveň se rozdělily. Na Atlantiku, kde chybělo jakékoli sociální zařízení, vypukl tyfus. Denně umíraly desítky lidí. Mrtvá těla byla házena přes palubu. 10. října Atlantiku nebyl povolen vstup do přístavu v Istanbulu. Řecká posádka lodi ze strachu před britskými kontrolními úřady vysypala do moře poslední zásoby uhlí, chtěla tak zabránit dalšímu pokračování plavby. Cestující zajali kapitána i s jeho mužstvem a začali rozebírat dřevěné příslušenství lodi, které použili jako náhradní palivo. 11. října loď proplula Marmarským mořem, o pět dnů později zakotvila v přístavu Heraklion na Krétě, kde nedobrovolně setrvala několik dnů, neboť Itálie s Řeckem mezitím vstoupily do války (28. října 1940).

9. listopadu se Atlantik (již bez kapitána) marně snažil odpoutat od východních horských břehů Kréty. Lidem na palubě docházely potraviny. 11. listopadu byla loď odtáhnuta na Kypr britským válečným remorkérem. Až do přístavu Haifa byla doprovázena konvojem lodí a minolovek. V Palestině přistála 24. listopadu. Po krátké internaci v táboře Atlit byli šokovaní pasažéři (přes silný pasivní odpor) znovu naloděni a odvezeni do britského internačního tábora na ostrově Mauricius. Do vytouženého ráje v Palestině tito židovští utečenci z Čech definitivně dopluli až v srpnu 1945. Béda Mayer byl mezi nimi, Fritz Haendel spáchal sebevraždu v britském vězení v lednu téhož roku.

Možná to nebyla nejdramatičtější či nejslavnější cesta v dějinách lodní dopravy, ale stojí za to na ni a tisíce jí podobných nezapomínat. Jinak se může lehce stát, že se jednoho dne probudíme na staré rozvrzané řecké uhelné lodi uprostřed moře, těsně namačkáni jeden na druhého a někde mezi myšlenkami na jídlo a pevnou zemi budeme marně pátrat, kde se stala chyba.

Autorkou článku je Martina Křížková, t. č. doktorandka na FSV UK.

Další zdroje: Památník Terezín Gala studio