Lidé politice nerozumějí

28. únor 2005

Není žádné překvapení, že tolik občanů v průzkumu označilo dění na vnitropolitické scéně za nesrozumitelné. Spravování věcí veřejných je složitá věc a je těžké pochopit všechny souvislosti pro člověka, který má také jiné starosti, než denně sledovat složité politické procesy, od toho si ostatně volí politiky, aby to za něj sledovali. Jenže v poslední době to jde ještě dál.

O tom, že současnému dění příliš nerozumějí, začínají hovořit i ti, kteří se jím profesionálně zabývají, jako jsou političtí komentátoři. A vyjadřují podezření, že tomu přestávají rozumět i sami politikové, kteří jsou přímo u toho. Situace začíná opravdu připomínat panoptikum. Už vznik vlády premiéra Stanislava Grosse provázelo kroucení hlavou. Bývalý premiér Špidla musel odejít, aniž byly řádně vysvětleny důvody, proč se tak vlastně muselo stát. Prý kvůli prohraným volbám do Evropského parlamentu. Nejlepší kvalifikace, proč být vyslán do Evropy jako komisař Evropské komise.

Vláda prý málo komunikovala s poslaneckým klubem nejsilnější vládní strany ČSSD. Proto vznikla vláda nová, od té staré téměř k nerozeznání. Odejít museli pouze místopředseda vlády pro lidské zdroje, ministr zdravotnictví a ministr obrany. Ministerstvo pro místní rozvoj a ministerstvo spravedlnosti si strany prohodily. Řešilo to opravdu největší problémy Špidlovy vlády?

A její první místopředseda Gross se stal předsedou. Komunikace s poslaneckým klubem se zlepšila do takové míry, že Gross ho podrobil ostré kritice a jeho předseda Ibl, jinak loajální straník, se poroučel. O vedení klubu takřka nebyl zájem, tak se ho chopil ostřílený harcovník Michal Kraus, veterán Poslanecké sněmovny za nejrůznější strany včetně staré KSČ.

Aféra kolem premiéra Grosse pak byla něčím, co na se i na české politické scéně málokdy vidí, i když už zažila ledacos. Premiérovy kličky, vysvětlování i změny výroků, defilé premiérových příbuzných i známých, od strýce Vika přes věřitele Roda až po rodinnou přítelkyní Barkovou, nese v sobě znaky tragédie i frašky. Nesmělé vystoupení opozice ODS, ze kterého čišel strach, aby její některé politiky nepotkalo něco podobného, věci nasadilo korunu. A pak už jen vystoupení KDU-ČSL, která tentokrát udeřila hřebíčku na hlavičku, když za hlavní problémy premiéra označila jeho podivné výroky, kterými se v mediální kampani hájil.

Když si to dáme celé dohromady, je to opravdu poněkud nesrozumitelné. Ale ono to pokračuje. KDU-ČSL sice vystoupila proti podivným premiérovým činům i slovům, ale také zvláštním způsobem. Žádá demisi premiéra, ale z vlády odejít nehodlá. Přitom právě tím by nejlépe vyjádřila svou vůli, že s takovým premiérem být ve vládě nechce. Dala by tak prostor ČSSD, aby vyjednala novou koalici nebo vyměnila premiéra a zřejmě i předsedu, a začala třeba i znovu jednat s KDU-ČSL.

Lidovci ale ve vládě setrvávají, což užívají k pragmatickému nátlaku na ČSSD. To se dá pochopit. Jenže pokud ČSSD setrvává na své pozici, nátlak se může minout účinkem. Víkendové dění vypovídá o tom, že mnozí politikové ČSSD si začínají uvědomovat jasnou pravdu: Pokud KDU-ČSL setrvává ve vládě, pak co vlastně je třeba řešit. Stanislav Gross zůstává premiérem, ministři KDU-ČSL jsou na svém místě, tak je přece vše v pořádku. Předseda Kalousek, nota bene mimo vládu, si může říkat, co chce. Lidovci se tak mohou chytit do vlastní pasti.

Do podobné se zřejmě může chytnout i opoziční ODS, jejíž vlivný politik Vlastimil Tlustý vystoupil s pozoruhodnou myšlenkou. Současná krize je podle něj důkazem o chování KDU-ČSL, která je spolehlivá v tom, že podrazí každého. Pro ODS z toho vyplývá ne úplně nereálný cíl vyhrát volby tak, aby nepotřebovala koaličního partnera. Je to zvláštní, ODS přece také kritizuje premiéra za majetkové poměry, jak to tedy, že předseda jejího poslaneckého klubu nesouhlasí s tím, že KDU-ČSL žádá premiéra vyměnit a označuje její jednání za podraz. Kritizují tedy poslanci ODS premiéra Grosse jen formálně a děsí se, co to KDU-ČSL dělá?

Je to tak, právě poslanec Tlustý je tím, kolem kterého může v případě jeho vstupu do výkonné mocenské politiky vypuknout velmi brzy podobná aféra, jako kolem premiéra Grosse, který nejprve tajil zdroje svých rodinných financí a poté kolem něj vyrukovalo zmiňované panoptikum. Také poslanec Tlustý tají, kdo mu půjčil na dům. V okamžiku, kdy se pan poslanec Tlustý stane třeba ministrem financí, kam má nastartováno, bude naprosto nemožné, aby dále tajil své věřitele. Je až neuvěřitelné, že si to pan poslanec Tlustý neuvědomuje.

Místo toho sní o vládě ODS bez koaličních partnerů, aby snad někdo z nich nemohl žádat jeho průhledné rodinné finance.

Takže je to problém. Tváří v tvář nízké politické kultuře selhávají všechny strany, vládní i koaliční. Není pak divu, že lidé politice nerozumějí.

Spustit audio