Lidé odolní vůči arsenu
Jedovatý prvek ovlivnil lidskou evoluci v Andách. Dokazují to geny argentinských vesničanů, kteří se přizpůsobili tomu, že po generace pijí vodu bohatou na arsen.
Půda a voda v mnoha oblastech světa obsahují vysokou koncentraci jedovatého arsenu. Je známo, že bakterie a rostliny mají geny, které zvyšují jejich rezistenci vůči arsenu, ale jejich hledáním u lidí se kupodivu zatím nikdo nezabýval.
Vysoký obsah arsenu v pitné vodě je ve většině případů poměrně novým jevem. Typickým příkladem je Bangladéš, kde jsou zdrojem kontaminace hluboké vrtané studny. V Andách však lidé pijí vodu bohatou na arsen už tisíce let. Vděčí tomu jak přirozenému výskytu tohoto prvku ve skalním podloží, tak následkům dolování, které začalo už v předkoloniálním období. Vysokou hladinu arsenu vědci naměřili i ve vlasech a vnitřních orgánech 7000 let starých mumiích ze severní Chile.
Dopad arsenu na lidskou populaci v Andách dlouhodobě studují švédští vědci. Jejich výzkum už odhalil, že místní lidé mají neobvykle efektivní metabolismus tohoto prvku. To znamená, že arsen rychleji opouští tělo, je pro něj méně toxický a nehromadí se ve tkáních. V nejnovější studii vědci porovnávali geny vesničanů z argentinských And, kteří po generace pijí vodu s vysokým obsahem arsenu, s geny peruánských mesticů a domorodců z Kolumbie a Mexika. U více než dvou třetin (68.7%) argentinských vesničanů objevili variantu genu AS3MT, která urychluje metabolismus arsenu. U lidí z ostatních oblastí se její výskyt pohyboval mezi 50,5 a 14,3 %. Naznačuje to, že arsen zde vytvořil selekční tlak, který během tisíců let zvýšil výskyt „ochranné“ genetické varianty, díky níž lidé dokážou jedovatý prvek v životním prostředí tolerovat.
