Libor Dvořák: Největší osobností je pro Rusy hrůzovládce Stalin. Po něm následují Putin a Puškin

26. červen 2017
Libor Dvořák

Za největší historickou osobnost považují Rusové podle průzkumu známého Levada Centra komunistického diktátora Josifa Stalina, kterému historici právem přičítají miliony obětí. V očích veřejnosti je však stále považován za strůjce válečného vítězství a sovětské velikosti v druhé polovině 20. století.

Za Stalinem, jehož jméno vyslovilo 38 procent dotázaných, následovali na děleném druhém místě současný prezident Vladimir Putin a básník Alexandr Puškin, oba shodně s podporou 34 procent.

Znovu a znovu, mohli bychom právem říct: přes veškeré tragické zkušenosti národů již neexistujícího Sovětského svazu s krvavým a nevyzpytatelným diktátorem Rusové znovu hlasovali právě pro Stalina. Můžeme se právem ptát, proč tomu tak je.

Vysvětlení je vcelku nasnadě: Právě Stalinova hrůzovláda ve 30. letech minulého století přinesla doslova bleskovou industrializaci země (jejímž smyslem ovšem bylo také potlačení staletých patriarchálních tradic) a v první polovině 40. let dokonce rozhodující roli při porážce Hitlerova nacistického Německa.

Po válce horké sice následovala válka studená, ale i v té Sovětský svaz fungoval jako jedna z dvou světových supervelmocí, které se navzájem držely v jaderném šachu. Co na tom, že to byla rovnováha na sudu střelného prachu? Ať už to bylo jakkoli, Sovětský svaz byl tehdy mocností, s níž musel každý počítat.

Alexandr Sergejevič Puškin a jeho žena Natálie, rozená Gončarovová

Gorby, glasnosť, perestrojka

Co na tom, že Ronald Reagan nakonec dosáhl svého politikou uzbrojení a těžil z příliš velikášských sovětských představ ovládnutí celé zeměkoule? Ať už to bylo jakkoli, Sovětský svaz měl větší či menší vliv ve značné části tehdejšího světa. A ten dnes přes veškeré Putinovo snažení nemá.

Vraťme se ale k dalším výsledkům tohoto průzkumu. Na děleném druhém místě se ocitá Vladimir Putin a Alexandr Puškin. Putin tedy vcelku přirozeně (patrně i díky krymskému a východoukrajinskému dobrodružství) vystoupal z 5. místa z podobného průzkumu před pěti lety na druhé.

Dělit se o ně musí se svým naprostým antipodem – největším ruským básníkem všech dob, rozpustilým bouřlivákem a živelným vyznavačem skutečné svobody, básníkem Puškinem. Je to možná nejnadějeplnější sdělení tohoto průzkumu, protože ukazuje, že i mezi dnešními Rusy je dost těch, kteří chápou, které hodnoty jsou pomíjivé a které věčné.

A ještě jeden optimisticky vypadající výsledek: v druhé desítce právě vzniklého žebříčku se objevil také Michail Gorbačov. I přesto, že patrně jeho většina Rusů považuje za bezprostředního bořitele Sovětského svazu a všeho toho, o čem jsme mluvili v první části tohoto komentáře.

Michail Gorbačov

Ale zase: tento výsledek ukazuje, že i v ruské společnosti je poměrně rozsáhlý segment těch občanů, kteří si uvědomují, že bez Gorbyho a jeho glasnosti a perestrojky by se země možná ještě hodně dlouho nezbavila komunistického prokletí.

A ať už je ruský dnešek jakýkoli, rozhodně je lepší než Stalinova či – pravda již bezzubější, ale přece jen odporná – Brežněvova totalita.

  • Aktuální dění
  • Komentář