Libor Dvořák: Krymští Tataři mají obavy
Za zvuků válečné vřavy na východní Ukrajině poslední dobou jako by zcela utichl zájem o tom, co se děje na Krymu – 1. března anektovaném ruskou armádou a na základě „referenda“ ze 16. března připojeném k Ruské federaci. Předák krymských Tatarů Mustafa Džemilev teď přichází s informacemi o tom, jak krymská „ruská domobrana“ sestavuje seznamy příliš agilních členů tatarských samospráv neboli medžlisů.
Nebylo by to nikterak překvapující: ruské úřady si ve vztahu ke krymským Tatarům na poloostrově počínají víc než tvrdě. Jen v poslední době se obstavení svého majetku dočkali Tataři v krymské metropoli Simferopolu a poslanci krymskotatarského parlamentu byli nuceni opustit budovu, již užívali plných 15 let.
Pan Džemilev, žijící v současné době v ukrajinském exilu, v rozhovoru pro internetový portál krym.realii prohlásil, že takovéto seznamy už existují pro bachčisarajský a sudacký medžlis a že lidé, kteří se do nich dostanou, buď zmizí, nebo budou fyzicky zlikvidováni.
Krymští Tataři podniknou odvetné kroky a začnou sestavovat vlastní seznamy, vytvářené z příslušníků zmíněných jednotek ruské domobrany na Krymu. Zmíněná odveta bude ovšem v každém případě nenásilná, přesně v tradici lidového hnutí původních obyvatel poloostrova.
K čemu tohle všechno asi povede? Podle Alexeje Malašenka z moskevského Carnegie Centra „pronásledování medžlisů rozdělí společenství krymských Tatarů na dvě až tři části“. Většina bude k nové krymské moci přistupovat bez sympatií. „V zásadě tu bude pár krymských Tatarů, kteří budou s Rusy loajální, pak apatická většinová masa a malá, ale velice agresivní muslimská formace, která bude vůči všemu ruskému naladěna velmi nepřátelsky – se vším všudy, co z takového muslimského nepřátelství obvykle vyplývá“.
Pro Rusko je velice nepříjemné, že pokud se podezření Mustafy Džemileva potvrdí, tatarské obyvatelstvo Krymu si okamžitě vybaví své vyhnání z poloostrova v roce 1944 poté, co Stalin všechny krymské Tatary, podobně jako některé severokavkazské národy, obvinil z kolaborace s Hitlerem a nechal je odvléct do severního Kazachstánu a dalších nehostinných míst. Nic takového dnes přirozeně nehrozí, ale že původní obyvatelé Krymu se přinejmenším opět ocitnou takříkajíc na ošklivci, je skoro nevyhnutelné.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
