Libor Dvořák: Bouřlivý víkend na Ukrajině

Také poměry na východě země jsou zřejmě klidnější, než jsme se ještě o víkendu obávali. Kdyby se zároveň neukázalo to, co se vlastně dlouho tušilo a co teď jen pojmenoval úřadující prezident a předseda parlamentu Oleksandr Turčynov, totiž že Ukrajina stojí na prahu státního bankrotu a peníze na běžný provoz státu zřejmě nemá ani do konce tohoto měsíce, byla by aktuální ukrajinská perspektiva po dramatickém čtvrtroce vlastně docela dobrá.

Velkým překvapením v této situaci není dnešní projekt Prohlášení nejvyššího vedení Ruské federace k dění na Ukrajině, údajně z pera novináře Vitalije Treťjakova. Zmíněné prohlášení, které zatím nemá oficiální podobu, mluví o „nelegitimitě vlády či prezidenta, kteří k moci přišli v důsledku státního převratu či dokonce teroristických projevů neposlušnosti“. Rusko by „nemělo uznávat vládu, na jejímž složení se tak či onak budou podílet skupiny a sdružení, přímo navazujících na rodokmen stran a ozbrojených uskupení, jež se v letech druhé světové války postavily na stranu nacistického Německa.“ Rusko by mělo upozornit, že se „všemi dosažitelnými způsoby a metodami zastane práv ruských občanů a ruské populace Ukrajiny… pokud budou tato práva státním převratem na Ukrajině nějak ohrožena“. A tak dále, a tak podobně – to všechno už známe a v naší zemi jsme podobnou „internacionální pomoc“ i zažili. Na konci projektu prohlášení se naštěstí konstatuje, že dokud zmíněná práva nebudou na území bývalých svazových republik flagrantně narušována… bude Rusko situaci jen se znepokojením sledovat…

Pevně doufejme, že alespoň zatím si Rusko s touto případnou proklamativní pohrůžkou vystačí a nebude pomýšlet na gruzínský scénář z roku 2008. Tehdy totiž – a to je třeba připomenout – dobývání jihoosetského Cchinvali tehdejší gruzínský prezident Saakašvili skutečně zahájil a zavdal tak formální důvod k ruské invazi. Ukrajinská realita podobné záminky rozhodně neskýtá.