Levicová Jižní Amerika: odklon od USA

Bolivijský president se na ni velmi těší, iniciativa vychází od něj, chtěl by se s ruským režimem spřátelit. Ale pěkně jedno po druhém.

V Paříži se o tom moc nepíše, není taky proč. Evropané považují stávající venezuelský režim za příliš levicový a presidenta Cháveze tak trochu za folklorní figurku. V tomto smyslu se vyjádřil Antoine Blanca, bývalý francouzský velvyslanec v jižní Americe, když řekl: "Tady ve Francii se o Chávezovi nic moc neví, ale je považován za folklorní postavičku. Zásadní antipatie u Francouzů nevzbuzuje, naopak. O Latinoameričanech si tady lidé myslí v souvislosti s rumbou a chachou". Na vládní úrovni je ovšem o Venezuelu zájem ekonomický. Režim v Caracasu je přece jen jedním z největších vývozců ropy na světě. Zestátnění některých nadnárodních společností postihlo také Francii.

Cementářská firma Lafarge musela odprodat venezuelskému státu své místní továrny. To však neodradilo francouzské investory. Poté, co odešly ze země některé společnosti ovládané Severoameričany, patří například francouzská ropná skupina Total mezi nejvýznamnější zahraniční investory. Jednoduše řečeno, Venezuela pro Francii je zajímavým obchodním partnerem, nic víc.

Jinak to vidí Hugo Chávez. Od spolupráce s Francií si samozřejmě také slibuje ekonomický přínos. Aniž by uvedl detaily, řekl že Francie bude předávat Venezuele moderní technologie výměnou za energetickou výpomoc. O podrobnostech teď jednají experti v Paříži. Podle latinskoamerických komentátorů ovšem Chávez vidí i politickou stránku věci. Po sblížení s různými nedemokratickými a totalitními režimy má nyní příležitost ukázat, že je schopen se dohodnout také s tak velkou demokracií jako je Francie. Je to svým způsobem i průlom do Evropské unie. Levicový Chávez o Sarkozim, který je jedním z hlavních představitelů evropské pravice, opakovaně prohlásil, že jsou spolu dobrými přáteli. Sarkozy mlčel.

Také bolivijský president Evo Morales se snaží vymanit se z vlivu Washingtonu. Nejprve vyhostil severoamerického velvyslance s tím, že se vměšoval do vnitropolitického sporu na straně provincií, které požadují větší autonomii na centrální moci. Odveta následovala vzápětí. Washington oznámil, že Bolivie neplní své sliby a nebojuje dost důsledně proti výrobě a pašování drog do USA. Severoameričtí zákonodárci zvažovali možnost, zda by se La Pazu neměla vypovědět výpomoc, kterou mu Washington poukazuje od roku 1991. Činí ročně 26 milionů dolarů a odstupující president George Bush se velice přimlouval za to, aby se nehodnému Moralesovi přestalo platit. Nepodařilo se. Kongres to zamítl, neboť mu to přece jen umožňuje jistou kontrolu. Pachuť v Bolivijcích však zůstala. Nyní naznačují, že sami vypovědí zmíněnou dohodu, pokud se jim podaří získat jinde oněch 26 milionů dolarů potřebných pro boj s narkotrafikanty. Morales je chce hledat ve spolupráci s Moskvou.

Vypadá to, jakoby se levicové vlády v jižní Americe pokoušely vymanit ze svíravého přátelství s Washingtonem. Tento týden pozval brazilský president Lula da Silva do provinčního městečka Manaos své kolegy z Venezuely, Bolivie a také z Ecuadoru, který také oplývá rétorikou proti strýčku Samovi. Lula chtěl trochu obrousit hrany nebo jak se dnes v Latinské Americe říká zmírnit mezinárodní hyperaktivitu těchto zemí. Je v zájmu lokální mocnosti Brazílie nedopustit zhoršení meziamerických vztahů. Je otázka, zda má Lula dost síly, aby se mu to podařilo. Pravda je ovšem taková, že ani v Brazílii nemají příliš v lásce yankeje. Většinou vystupují povýšenecky, chovají se přezíravě, jenom požadují, málokdy něco dají a nikdy to není zadarmo. Prostě velmoc jako vyšitá.

Není divu, že některé země hledají nové spojence. To se moc hodí Moskvě. Nabízí cukrátka, ale nakonec se zachová stejně jako Washington. Ale to levicové režimy zatím nevidí. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .