Laboratoř plná koroze

27. listopad 2012
Den otevřených dveří v restaurátorské laboratoři Archeologického ústavu AV ČR se specializací na kovy

Destrukce kovu přináší v běžném životě pouze komplikace. Tomu odpovídá i množství různých prostředků, které se snaží proces koroze zpomalit. Přesto se můžete setkat s lidmi, kteří ji do jisté míry vítají, protože umí proces degradace využít.

Týden vědy a techniky zpřístupnil řadu zajímavých míst, kam se lidé obvykle nedostanou. S mikrofonem jsme nahlédli do restaurátorské laboratoře Archeologického ústavu AV ČR se specializací na práci s kovovými nálezy. Po povodních v roce 2002 byla přestěhována do areálu Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR do ulice V Holešovičkách v Praze. Patří k nejmodernějším restaurátorským laboratořím u nás.

3+3
Restaurátorskou laboratoř tvoří jedna velká místnost, která je obklopena řadou menších prostor, kde působí tři restaurátorky, tři vědečtí pracovníci a mnohdy také studenti, kteří zde získávají důležitou praxi. Každý rok laboratoří projdou desítky až stovky různých, převážně kovových archeologických nálezů. Najdete zde předměty ze železa, bronzu, mědi, stříbra i zlata, ale současně jsou zde restaurovány i další materiály jako dřevo, jantar, kost, sklo, textil či kůže.

Den otevřených dveří v restaurátorské laboratoři Archeologického ústavu AV ČR se specializací na kovy

Zmíněné moderní vybavení například zlepšilo bezpečnost i hygienu pracoviště. Vzduchotechnika nekončí pouze podobou známých klimatizací, ale restaurátorky mají k dispozici pohyblivá ramena, která si mohou nasměrovat přímo nad svůj stůl, aby nevdechovaly žádný prach a mikročástice zpracovávaného nálezu. K vybavení laboratoře patří také digestoře, kde je možné bezpečně restaurovat i velké předměty jako meče. K desalinaci (odsolování) nálezů jsou zde určeny nerezové vany, kde jsou předměty ponořeny i několik měsíců. Součástí laboratoře jsou samozřejmě také různé mikroskopy a přístroje na metalografii určené k odběru dále zkoumaných vzorků nebo mikrojehly a mikrobrusky k začišťování povrchů drobných předmětů.

Oproti očekávání nepatří práce restaurátora k těm nejtišším zaměstnáním. Stačí zapnout mikrobrusku a záhy získáte pocit, že sedíte v zubařském křesle. Zvuk mikrobrusky je totiž zubařské vrtačce více než podobný. Ovšem nejhlasitější přístroj najdete v jedné z přilehlých odhlučněných místností. Používá se na samém počátku pro mechanické hrubé čištění nálezů. Pro přesnější představu bude jistě stačit zmínka o tom, že se zde abrazivem stává skleněná balotina, v podstatě skleněné mikrokuličky. Tyto místnosti jsou v laboratoři dvě.

Den otevřených dveří v restaurátorské laboratoři Archeologického ústavu AV ČR se specializací na kovy

Příběh milimetrových nití
Vedoucí této restaurátorské laboratoře Archeologického ústavu AV ČR je PhDr. Helena Březinová, PhD., která se specializuje na dějiny výroby textilu od pravěku do vrcholného středověku. Zatímco v prvním setkání jsme se v historickém magazínu Zrcadlo věnovali především samotné laboratoři, v druhé části jsme se soustředili na samotný textil, který se často objevuje právě uzavřen v korozi na kovových předmětech. Konkrétně jsme se zaměřili na analýzu železného nože z raně středověkého hradiště na Budči. Šlo o 12- 15 cm dlouhý nůž bez rukojeti, která bývala dřevěná. Na střence byly na dvou místech objeveny malé kousky textilu, které dosahovaly zhruba 1 cm2. V té chvíli restaurátor předává nález vědeckému pracovníkovi, v našem případě PhDr. Březinové.

Mikroskopický detail textilní struktury dochované v korozních vrstvách na povrchu železného předmětu

V první fázi je nutné zpracovat nejprve textilní analýzu, která spočívá v detailní foto dokumentaci a v provedení textilně-technologického průzkumu. Hledají se odpovědi na desítky otázek, například jak byla textilie zhotovena, z jakých nití, z jakého materiálu, jak byly vyrobeny samotné nitě, na jakém textilním zařízení, jakou měla látka barvu apod. Pochopitelně každá textilie nedá odpověď na všechny otázky. Zvláště zjištění barvy je dosud neřešitelný problém, protože částečky přebírají za vlastní barvu koroze. Mnohdy nabídne odpověď až hodnocení větších celků podobných nálezů.

Den otevřených dveří v restaurátorské laboratoři Archeologického ústavu AV ČR se specializací na kovy

V druhé fázi přichází na řadu další nesnadný úkol – je nutné spolu s restaurátorem najít cestu ochrany kovového předmětu i organického materiálu na jeho povrchu. Skloubit tyto dva požadavky není vůbec jednoduché. Po domluvení správného postupu je proveden vlastní restaurátorský zásah, který je doplněný další dokumentací, udávající podrobné informace o následné péči, aby restaurovaný předmět dále nedegradoval. Ovšem ani tím práce vědeckého pracovníka nekončí.

Dochovaná prokorodovaná struktura tkaniny v plátnové vazbě na povrchu železného archeologického nálezu

V třetí fázi musí vědecký pracovník provést ještě tzv. interpretaci nálezu, která v sobě skrývá řadu otázek o využití textilu a jeho funkci, proč byl nalezen právě u tohoto předmětu apod. Na základě textilií můžeme odhalit nebo více poznat například různé pohřební rituály apod. Interpretační zprávy patří nejen do odborné literatury, ale mnohdy se stávají také součástí prací popularizujících vědeckou práci.

Spustit audio
autor:Adriana Krobová
  • Historie
  • textil
  • laboratoř
  • restaurátor
  • koroze
  • kov