Kvantové tečky uvolňují jedovaté látky

Polovodičovým nanokrystalům o průměru pouhých 2 až 100 nanometrů se říká kvantové tečky. V komerčních produktech se zatím příliš nevyužívají, ale vědci jim připisují velký potenciál. Kvantové tečky by mohly najít uplatnění v širokém spektru technologií od solárních panelů po lékařské zobrazovací techniky. Otázkou však je, jaký bude další osud nanoteček, které se po likvidaci zařízení ocitnou v životním prostředí. Tým vědců z Buffalské univerzity podrobil testování dva typy kvantových teček. První byl vyroben z ničím nechráněného selenidu kadmia, druhý měl na svém povrchu ještě ochrannou vrstvičku sulfidu zinečnatého.

Přestože potažené kvantové tečky fyzikové pokládají za stabilnější, v půdním prostředí se oba typy chovaly stejně. Během 15 dnů se začaly rozkládat a do půdy uvolňovaly toxické ionty kadmia a selenu. Další experimenty ukázaly, že za normálních okolností kvantové tečky zůstávají ve svrchních vrstvách půdy, a neměly by tudíž pronikat do zdrojů spodní vody. To však neplatí, pokud jsou v půdě zároveň přítomné některé další chemické látky – například chelatační činidlo EDTA nebo organické kyseliny, které se přirozeně uvolňují z rostlin. V oddělné studii vědci zkoumali vliv kvantových teček na růst rostlin huseníčku rolního. Nanokrystaly sice nepronikly do kořenového systému, ale rostlina projevovala typické známky otravy.

Tyto výsledky podle vědců demonstrují, jak důležité je zkoumat interakce nanomateriálů s životním prostředím ještě před tím, než do něj začnou pronikat ve velkém množství.

Zdroj: University at Buffalo