Krizí, stávkami a sněhovou kalamitou zasaženou Británii navštívil čínský premiér

Zhroucené internetové strany informací o železničním spojení, zastavení či drastické omezení letů na londýnských letištích. Podivné ticho na mnoha ulicích a 3.000 zavřených škol. Ano, Britské hlavní město se po celonočním hustém sněžení probudilo v pondělí ráno do nejhorší sněhové kalamity za posledních 18 let. Nejvíce byl zasažen právě jihovýchod země a Londýn a na některých místech napadlo až třicet centimetrů sněhu, jinde se tvořily půlmetrové závěje. V noci na dnešek vše zmrzlo, takže problémy pokračovaly, ale hlavní nápor sněhu se přesunul na sever a západ země. Tam se opakovalo to samé co v Londýně a okolí, včetně nejezdících vlaků a autobusů a tisícovky zavřených škol. Britové zkrátka na sněhovou kalamitu jednou za 18 let připraveni nejsou a tvrdí, že se jim to nevyplatí. Co se týče Londýňanů, ti ve valné většině zůstali v pondělí doma, neboť se do práce nedostali, a tak bylo údajně ztraceno šest a půl miliónu pracovních dnů a miliarda a čtvrt liber, plus další ztráty v úterý. Otázkou je, kolik by třeba stála lepší připravenost země.

Díky zpoždění kalamity na severovýchodě, pokračovaly v pondělí i úterý neoficiální stávky v řadě britských rafinerií a elektráren. Stávky byly vyhlášeny místními odbory na protest proti zaměstnání stovky Italů a Portugalců na stavebních pracích v rafinérii firmy Total u Grimsby ve shodě s právem Evropské unie. Stávkující obviňují premiéra Browna z ústupu od nedávného výroku, že nově vytvářené britské pracovní příležitosti budou především pro Brity a v pondělí se k nim přidali i stavební dělníci najatí na rekonstrukci nukleární elektrárny v Sellafieldu a dvou dalších elektrárnách. Experti tvrdí, že xenofóbní požadavky stávkujících nemohou být splněny, neb by to bylo proti zákonům Evropské unie o rovných příležitostech pro pracovníky členských zemí a premiér Brown také stávkující kritizoval. Hospodářská krize však na toleranci zjevně nikomu nepřidala a gastarbeitři z našich končin už také v Británii nejsou právě vítáni.

V hustém sněžení pondělního londýnského rána se podivně vyjímala pomalu se sunoucí kolona vozů oficiální čínské delegace pod vedením premiéra Wen Tia-paa mířící k sídlu hostitele Gordona Browna v Downing Street. Intenzivní blikání modrých policejních majáčků a žlutých majáčků posypových vozů s radlicemi, kolonu provázejících, připomínalo průvod vánočních stromečků. Premiér Wen pobýval v Británii na třídenní státní návštěvě a od jeho účasti na oslavách čínského Nového roku, návštěvy podniku na elektronická zařízení, projevu v Přírodovědeckém muzeu a přednášky na univerzitě v Cambridge, plus -- pochopitelně -- politických jednání -- si prý experti slibovali lepší poznání jeho názorů, než to bylo možné na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, či během návštěvy Bruselu, Madridu či Berlína. Hodně si prý od Wenovy návštěvy sliboval premiér Brown a jednání to alespoň částečně potvrdila pragmatickými výsledky s vyhlídkami na spolupráci. Británie by měla podle Browna zdvojnásobit export do Číny do roku 2010 a obě země by měly společně čelit snahám o obnovení protekcionistických tendencí některých vlád coby reakce na globální hospodářskou krizi. Wen ochranářství v mezinárodním obchodu kritizoval už v Davosu, což mělo zřejmě být kritikou části amerického balíku opatření prezidenta Obamy, se kterým prý už v sobotu telefonicky hovořil čínský prezident Hu. Premiér Wen však zároveň poněkud zhatil Brownovy naděje na pomoc Číny světu v krizi finančními injekcemi a snížením kurzu čínského juanu. Podpoření Browna coby ,,Velkého kormidelníka'', vyvádějícího z rozbouřeného moře krize loď světového hospodářství záchrannými balíčky, které po něm všichni ostatní kopírují, se také nekonalo. Jelikož podle Wena (a řady pozorovatelů) byla krize zaviněna krátkozrakou poživačnou rozmařilostí šéfů amerických a dalších západních finančních institucí pobírajících astronomicky vysoké platy a nedostatečným státním dohledem, bude Čína pomáhat z bláta především sobe a nikoli Západu. Zda se však z Wenových výroků experti dozvěděli víc, není známo. A jeho reakcí na početné demonstrace obhájců tibetských lidských práv, si asi spíše povšimli jeho nahnaní příznivci, kteří jej všude pro pekingské kamery vesele vítali máváním vlaječkami. Protibetší demonstranti se je marně zdaleka a za policejní asistence a pár zatčení snažili překřičet. V Cambridgi nakonec hodil po Wenovi jeden student botu, i když se netrefil. Zlepšení vztahů to však nejspíš nenaruší.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .