Kritická hranice: 600 gramů

Ježek jest šprýmovný chlapík, ale přitom bojácný. Nikterak není společenský, buď ho vidíme samotna nebo nanejvýše ještě ve společnosti samice.
Brehmův Život zvířat

Personál svazů na ochranu přírody i stanic pro handicapované živočichy by vám potvrdil, že jim v této roční době nastává "období ježků". Denně několik telefonátů, každý znamená nalezené ježčí mládě a zároveň problém, co s ním. Odpovídají na otázky týkající se stravy, ubytování a zimování. Je jen otázka času, kdy se rozhovor stočí k paní Dvorské - naší "první ježčí dámě". Je pravděpodobné, že někteří z těchto ježčích sirotků se po určité anabázi octnou v její péči. Podobnou cestou jsem se do Všeradického ježčího útulku dostal i já. Očekával jsem klid, pohodu a jednoduchou, láskyplnou péči o zvířata. Setkal jsem se ale se spoustou práce, s odborností, s přesností, pečlivostí a s láskyplnou péčí o zvířata. Veškeré dění v domě, ba i dům sám, vše je tu podřízeno ježkům. Na půdě jsou připravena místa pro zimování, prostor je rozčleněn na jednotlivé kóje, jsou nachystány jednotlivé domky i sláma a seno na vystlání pelíšků. V mezipatře sídlí mladší jedinci, kteří by ještě sami zimování nezvládli. Teplota je tu o něco vyšší, příbytky stejné, ale tito mladší ježci jsou kontaktní a vyhledávají společnost. Stačí nadzdvihnout stříšku pelíšku a nabídne se pohled na velké bodlinaté klubko, leží tu stočeno do klubíček snad deset nebo dvanáct ježčích dorostenců, kteří tuto zimu ještě spát nebudou. Jejich tuková zásoba by na celé toto kritické období ještě nestačila. Každý nový přírůstek prochází přijímacím řízením, je zvážen, zbaven parazitů. První pomoc poskytuje paní Dvorská i ježkům, kteří utrpěli úraz při střetu s autem, řeší se tu pokousání psy i otravy.

Ani naše povídání se nemohlo odehrávat v klidu, telefon v permanenci napovídal příliv dalších nalezenců. S úsměvem paní Dvorská vzpomíná na setkání se svým prvním osudovým ježkem, stalo se tak při pobytu v motolské nemocnici. Zahlédla ho z okna, jak se celý zmrzlý brodí ve sněhu. Ježek putoval do nočního stolku v nemocničním pokoji, po několika napínavých peripetiích byli oba propuštěni do domácího ošetřování. Nastala doba shánění informací, první zkušenosti, zahraniční kontakty, přišli i další ježci. Nikdo už nespočítá, kolik jich za těch bezmála třicet let bylo. "Mnoho lidí se na mou práci dívá skepticky a někteří mi doporučují dělat něco užitečného. Nevím, co by mohlo být užitečnějšího, než se starat o ohrožená zvířata, která potřebují pomoc. Dokud budu moct, nevzdávám se," to říká paní Dvorská v závěru svého půvabného povídání o ježcích.

Ježek západní|foto: David Schovánek

První ježčí slečna z Motola určitě netušila, jakou spustila lavinu. Jmenovala se Žužla a ježci by jí měli postavit pomník, jí i paní Dvorské. Nebo bychom to měli být my?

Morče jménem Aťka|foto: Zuzana Fialová

Několik dat. Na našem území žijí dva druhy ježků, západní a východní. Vyskytují se na okrajích lesů, v křovinách kolem silnic, na pasekách, v parcích, zahradách i ve městech. Za potravou se vydávají se soumrakem, živí se hmyzem a bezobratlými, někdy loví drobné obratlovce a nepohrdnou ani plody. Kdysi byli hlavními nepřáteli ježka kuna a výr. Dnes je to člověk. Mnoho ježků zahyne pod koly aut a na následky otravy způsobené chemizací v zemědělství. Samice jsou březí 30 až 38 dnů, porodní váha mláďat se pohybuje mezi 12 a 30 gramy. Samice může mít za rok až dva vrhy. Právě mláďata z tohoto druhého vrhu většinou nedosáhnou do konce října hmotnosti 600 g, která je potřebná k úspěšnému zimování. Nalezeného ježka je tedy nejprve třeba zvážit. Ručička váhy nám ukáže co s ním, rozhodnutí je na nás.

Ježčí stanice|foto: David Schovánek

Ježčí stanice: Všeradice 66, 267 26, tel: 0311/684 185
Ježci na internetu