Křik kočkodanů skrývá složené poselství

24. září 2010

Překvapivé "jazykové dovednosti" předvedl vědcům kočkodan běločelý. Umí spojit dvě různá varovná volání do "slovního spojení" se zcela novým významem. Využívá je jako výzvu k přesunu skupiny kočkodanů na jiné místo.

Kočkodani bělonosí si vysloužili jméno díky bílé skvrně na nose. Vypadají tak trochu jako kdyby se zakousli do dortu a přitom jim ulpěla trocha šlehačky na čumáku. Zoologové Klaus Zuberhübler a Kate Arnoldová kočkodany hlavně poslouchali. Jejich pozornost upoutaly především varovné zvuky, které vydává vůdce kočkodaní tlupy. Vůdčí samec si dává pozor především na dva úhlavní nepřátele kočkodanů - levharta a orla. Pokud na nebi nad hlavami kočkodanů zakrouží orel, varuje vůdce ostatní členy tlupy hlasitým: "Hak! Hak!". Jakmile zahlédne skvrnitý kožich levharta, upozorní na něj výkřiky: "Pjou! Pjou!"

Odlišné varování je v tomto případě velmi důležité. Před levhartem jsou kočkodani v bezpečí na tenkých větvích na vrcholcích stromů, kam za nimi těžká šelma nevleze. Před orlem se musí naopak uchýlit na nižší větve pod ochranu koruny stromu. Zuberhübler a Arnoldová zjistili, že někdy používají kočkodani oba varovné zvuky v kombinaci. Nejprve vyrazí až třikrát za sebou: "Pjou!" a k němu připojí až čtyři výkřiky: "Hak!" V řeči kočkodanů běločelých znamená tahle série výkřiků: "Tak se zvedneme a jdeme dál!"

Někdy kočkodani používají tento signál v přítomnost šelem či dravců. Jindy ale neznamená skutečně nic jiného, než výzvu k přesunu někam jinam. "Jakmile vydá vůdčí samec tuhle sérii zvuků, tlupa se zvedne a přesune se na jiné místo," řekl Klaus Zuberhübler v rozhovoru pro časopis Nature, který studii o "řeči kočkodanů" zveřejnil.

Je to první případ, kdy bylo u zvířat prokázáno spojování "základních stavebních kamenů" pro potřeby vzájemné komunikace. Šimpanzi umí také spojovat "slova" do "vět", ale tuto dovednost projevují jen v zajetí a využívají k tomu slovní zásobu, kterou se naučili od lidí, např. znaky posunkové řeči nebo grafické symboly.

Kombinace různých zvuků je pro komunikaci mezi kočkodany velice výhodná. Opice se nemohou naučit vydávat zcela nové zvuky. Pokud se zvládnou kombinování "slov" ze svého vrozeného repertoáru, rozšíří si "slovník" a jejich komunikace se výrazně zdokonalí.

Spustit audio

Nejposlouchanější

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.