Křehká vláda na čtyři roky?

15. červenec 2002

"Jsem přesvědčen, že jsem sestavil vládu, která bude dobrá a stabilní," nechal se opakovaně slyšet nastupující premiér Vladimír Špidla při hodnocení svého týmu. Tváří tvář křehké většině 101 hlasu ve sněmovně, mohou znít jeho slova poněkud nepatřičně. V konfrontaci s bývalými vládami a vzhledem k poměrům ve sněmovně, má Špidlovo prohlášení celkem racionální základ.

Od roku 1996 má totiž nový kabinet nejvíc poslanců ve sněmovně. Před šesti lety se mohla koaliční vláda ODS, ODA a KDU-ČSL spoléhat na 99 poslanců. V roce 98 se pak vládní síla sociální demokracie opírala pouze o 74 křesel. Takže po delší době bude u moci vláda většinová. O tom, že čísla příliš nevypovídají o reálné politické situaci, svědčí osud kabinetů z roku 96 a 98. Ten první nevydržel ani dva roky, byť byl pouze těsně menšinový. Naopak Zemanova vláda, které k většině chybělo 27 mandátů, v klidu přežila. Postaral se o to podpis opoziční smlouvy, který kabinetu prakticky zajistil neodvolatelnost. Takže vládní tábor sice oficiálně tvořilo 74 poslanců, reálnou podporu však mohl pro své setrvání u moci hledat u 137 zákonodárců.

Takto jednoznačně Špidlova vláda karty rozdány nemá. Přesto by bylo velkým překvapením, kdyby nevydržela celé funkční období. Způsob jakým se Špidla pustil do rozbíjení pout vzniklých za doby opoziční smlouvy a do vytěsňování tzv. Zemanových lidí z vlivných postů dokazuje, že hodlá využít situaci a co nejdříve si upevnit pozici uvnitř sociální demokracie. Zároveň jeho chování dává jasný signál, že v nejbližší budoucnosti jsou úvahy o velké koalici ČSSD a ODS, případně o jiné formě vládní spolupráce, naprosto bezpředmětné. I ze složení nové vlády je patrné, že do většiny uvolněných postů dosazuje Vladimír Špidla lidi, kteří jsou mu názorově blízcí a kteří jsou k němu loajální. Také druhé kolo volby předsedy poslanecké sněmovny potvrdilo, že v poslaneckém klubu ČSSD si Špidla prostřednictvím svých lidí dokáže zjednat pořádek. Takže zevnitř sociální demokracie patrně nebude novému kabinetu hrozit žádné nebezpečí.

Také ze strany KDU-ČSL se nedá očekávat, že by v budoucnosti přispěla k pádu vlády. Riskovala by totiž, že se ocitne mimo kabinet. V uplynulých čtyřech letech si to lidovci poprvé ve své historii mohli vyzkoušet a podobný zážitek už nechtějí zopakovat. Nejméně stabilním členem koalice je Unie svobody-DEU. Rezignace Hany Marvanové na předsednický post, volební propadák a názorové pnutí uvnitř této strany z ní dělají svým způsobem neřízenou střelu, u které lze velmi těžko odhadnout kam dopadne. I v případě předčasného výbuchu vedoucího k rozpadu nebo zániku Unie svobody-DEU by nemělo dojít ke zničení vlády. Tři ministři by šli bez problémů nahradit, případně jejich úřady zrušit či sloučit s jinými.

Vláda by tím sice přišla o křehkou většinu ve sněmovně, tu však prakticky potřebuje pouze při hlasování o vyslovení důvěry. A v tyto momenty lze v zákulisí vyjednat účelovou podporu z řad opozice. Například komunisté by měli být nové vládě nakloněni. Pokud bude chtít kabinet splnit svoje sliby, měla by role státu spíše růst než ubývat. Sociální systém by měl být mimořádně štědrý a stát by se měl dále zadlužovat. A právě takováto socialistická politika by KSČM mohla umožnit podržet v kritických momentech Špidlův kabinet, aniž by to musela dramaticky vysvětlovat svým voličům a jít proti vlastnímu přesvědčení. Takže případný úbytek v řadách poslanců vládní koalice může být vyvážen hlasy z levicové opozice.

Ani pravice nemá momentálně zájem na pádu vlády a už vůbec ne na vyvolání předčasných voleb. ODS totiž v nejbližších měsících musí vyřešit svoje další směřování a také obsazení důležitých postů včele strany. Takže pro ni může být čtyřletý pobyt v opozici ozdravnou kůrou, která by ji mohla katapultovat k volebnímu vítězství. Samozřejmě za předpokladu, že pochopí, proč ty letošní prohrála.

Z toho všeho je zřejmé, že výroky Vladimíra Špidly o stabilní vládě nejsou pouze chvástáním nového premiéra, ale střízlivým hodnocením rozložení sil na české politické scéně. A to dává novému kabinetu slušné vyhlídky na setrvání u moci po celé čtyři roky.

rse@rozhlas.cz

autor: Petr Hartman
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.