Krásné, ošklivé žáby
V pohádkách se někdy dočtete o tom, jak krásná dívka našla odvahu políbit žábu, za což je odměněna sňatkem se sympatickým princem.
Napadlo vás ale někdy, proč je princ zaklet právě do žáby? Vždyť žabky jsou při pohledu zblízka docela sympatická stvoření.
Žáby (bezocasí) patří společně s čolky a mloky (ocasatí) a tropickými červory (beznozí) do skupiny obojživelníků. Znamená to, že jsou svým životním cyklem vázány na dva "živly" a obratně se pohybují jak ve vodě, tak na souši. Obecně lze říct, že vodní prostředí vyhledávají všichni obojživelníci v době rozmnožování, protože na vodu je vázán vývoj jejich vajíček a larev. Po zbytek roku jsou některé druhy na vodu vázány méně, jiné více.
Nejběžnější z našich žab je ropucha obecná, Bufo bufo. Vyskytuje se na celém území České republiky od nížin do vysokohorských poloh. Preferuje smíšené lesy, v otevřené, odlesněné krajině je poměrně vzácná. Většinu života tráví na souši, u vody ji můžete spatřit pouze v krátkém období rozmnožování na jaře. Ropucha obecná je známá tím, že její kůže a příušní žlázy produkují jed - tzv. bufotoxin. Když proto chytáte ropuchy, rozhodně si pak rukou neprotírejte oči. Mohlo by to být nepříjemné, i když ne přímo nebezpečné.
Když se řekne ropucha, tak si možná podvědomě představíme něco nepříjemného a ošklivého. Ani zdaleka to ale neplatí o všech ropuchách. Dnes už docela vzácná ropucha zelená (Bufo viridis) je považována za jednu z nejkrásnějších žab a podobné je to i s podobně ohroženou ropuchou krátkonohou (Bufo calamita).
Dalším druhem, na první pohled možná trošku podobný ropuchám je blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus))neboli dříve česneková. Blatnice skvrnitá připomíná ropuchu s hladkou pokožkou a česneková se jí říkalo proto, že při ohrožení produkuje kožní sekret česnekové vůně. Žije nenápadným způsobem života v nížinách a středních polohách. Zajímavé je že pulci blatnic dorůstají ve srovnání s ostatními larvami našich žab až neuvěřitelných rozměrů.
Přes svoje krásné, výrazné zbarvení jsou relativně neznámé dva druhy kuněk - hojnější kuňka obecná (Bombina bombina) a kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Kuňka obecná se vyskytuje plošně po celém území ČR v nižších nadmořských výškách - od 150 do 650 m. n. m. Vzácnější kuňku žlutobřichou nejdete i výš, od 250 do 1200 metrů. Obě kuňky jsou známé tzv. kuňčím reflexem, v nebezpečí se otáčejí na záda a shora nenápadně tmavězelené žáby tak odhalují výrazné žluto-oranžové břicho a pacičky. Výrazné oranžové nebo červené zbarvení má v přírodě signální úlohu - varuje potenciální predátory, že živočich, kterého se hodlají pozřít, je s velkou pravděpodobností jedovatý nebo přinejmenším nechutný.
Sympatickou žabkou je rosnička zelená (Hyla arborea), která je známá tím, že ji můžete najít i poměrně daleko od vody a že má na koncích prstů přísavky, pomocí kterých výborně šplhá.
Početně velkou skupinu našich žab tvoří skokani zelení a skokani hnědí. Kromě zbarvení těla se liší i tím, že skokani hnědí jsou daleko méně vázáni na vodní prostředí než skokani zelení.
Do skupiny skokanů zelených patří skokan zelený (Rana esculenta), skokan skřehotavý (Rana ridibunda) a skokan krátkonohý (Rana lessonae).
Tak jsme se dostali ve výčtu našich žab k číslu 10. Chybí tři skokani ze skupiny skokana hnědého - skokan hnědý (Rana temporaria), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a skokan ostronosý (Rana arvalis).
Více o našich žábách se dozvíte v přírodovědném magazínu Natura.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
