Krakonoš a jeho proměny

O existenci Krakonoše pocházejí zmínky již z 15. stol. První legendy zapsal Johanes Praetorius a vydal jejich jarmareční sbírku Daemonologia Rubinzalii Silesii (1662). Roku 1679 se o Krakonošovi zmínil Bohuslav Balbín: "Na vrcholu Sněžky sedává strašidlo v lidské podobě, klátí nohama přes srázné stěny a jednotvárně křičí." Lidé Krakonoše dříve nazývali Rýbrcoul, Rybecoul, Rubezal, Rubikal, Repicul, Rupicul, Librcoul, Hrubykal a také Zlatohlav, Krákora, pan Jan z Hory nebo pan Johanes; Němci mu říkají Rübezahl a Poláci Liczyrzepa. Jméno Krakonoš je nejmladší, vytvořil ho teprve Václav Kliment Klicpera v básni Krkonošská kleč (1824).

Rovněž podobu měl Krakonoš různou, byl znám jako jako démon větru vládnoucí sněhovým bouřím či jako obr s kyjem, ale i jako trpaslík, myslivec, horník, mnich, stařec anebo jako divoký kůň, žába, havran nebo kohout. Popis Krakonoše jako obra či démona si možná vymysleli Italové, kteří v našich horách hledali drahé kovy a kameny, aby odradili další zájemce. Stejným způsobem hory chránili i krkonošští kořenáři. Soudí se ale, že povídačky o vládci Krkonoš jsou mnohem starší, snad pohanského původu.

Obecně byl Rýbrcoul považován za dobrého ducha, který pomáhal chudým a trestal nepoctivé bohatce. Alespoň na naší straně. Německý Rübezahl byl strašidelnější a na podobu našeho Krakonoše měl značný vliv. Proto rozhodně nebylo radno si zahrávat a obracet jeho sílu proti sobě. Šlo vyváznout se zdravou kůží - lhářům Krakonoš jen přičaroval parohy, důstojníkům usilujícím o ženu dal mrtvou kozu a po špatných hostinských házel svou nohu, kterou si utrhl. Ale lidé podvádějící ostatní, pocestní trhající léčivé a magické byliny z jeho zahrádky či jen volající jeho jméno zaplatili životem. Také zvěř se musela mít na pozoru, protože vládce hor ji občas proti sobě popouzel a pak ji svrhával do propastí.

Každý rok na svátek sv. Václava svolává Krakonoš sněm zvířat, duchů a horských bytostí na horu Turov. Scházejí se zástupci vodníků, hejkalů, ohnivých a divých mužů, trpaslíků, připojí se víly, bludičky a rytíři sv. Václava, kteří sídlí v nitru hory. Krakonoš se všech ptá, co vše během roku provedli lidem dobrého či špatného. Pokud někdy budete chtít sněm navštívit, mějte na paměti, že se to zatím podařilo jedinému člověku, osiřelému pasáčku ovcí Jiříkovi. Na pastvách pomáhal každému zvířátku, broučkovi a květince, kteří ho pak ochránili a neprozradili ho Krakonošovi, když když se nechtěně ocitl na jeho sněmu. Tam se doslechl, že bude odměněn za svou dobrotu a dostane mastičku, jíž neubývá a s jejíž pomocí uzdraví každé zvíře. Málokdo dnes asi ví, že Krakonoš prožil i milostný románek. Chodíval za princeznou Kačenkou sídlící v Orlických horách. Když ho u sebe nechtěla, vracel se do svých hor a plakal tak usedavě, až se rozvodnily všechny potoky a řeky. Ale jakmile ho princezna zavolala, spěchal za ní a přitom lámal, bořil a odhazoval vše, co mu stálo v cestě. Boží dopuštění tedy nastávalo, ať byl Krakonoš rozezlený, smutný či veselý, a proto jsou Krkonoše pověstné svým nesmírně proměnlivým podnebím.

Sláva vládce Krakonoše dnes sahá daleko za hranice jeho hor. Jednu z podob jeho jména, Rübezahl, totiž od roku 1999 nese planetka číslo 10764 se základním označením 1990 TK13.