Kožený za mříže

Ještě před několika měsíci mohly tyto žaloby nechat Koženého v relativním klidu. Žil totiž v domnění, že úkryt na Bahamách je bezpečný a že se do rukou americké spravedlnosti nedostane. Dnes by naopak bylo překvapením, kdyby před soudem ve Spojených státech neskončil. Na lavici obžalovaných by se pak měl zodpovídat například z praní špinavých peněz a z korupce v souvislosti s kupónovou privatizací v Ázerbajdžánu.

Ostatně sám Kožený se v minulosti netajil tím, že bez úplatků by se v této zemi dalo jen těžko podnikat, natož získat významný podíl v ropném průmyslu. Na všimné pro význačné ázerbajdžánské politiky a úředníky šla podle všeho i část peněz, které Kožený vylákal od amerických investorů. Ty měl získat za slib obstarání majetkového podílu v lukrativní ázerbajdžánské ropné společnosti. Investorský sen se rozplynul v momentu, kdy ázerbajdžánská vláda rozhodla, že ropný koncern v kupónové privatizaci neskončí. Tím Američanům zůstaly v rukou de facto bezcenné privatizační kupóny. Zkrátka Kožený vsadil na nestandardní metody a byl přesvědčen o tom, že povedou k úspěchu. Zjednodušeně řečeno, Kožený počítal s tím, že mu různými požitky zpracovaní politici půjdou na ruku a že se mu to vrátí v milionových ziscích plynoucích z do té doby státního ropného koncernu. Ostatně nebylo by to poprvé, kdy by Koženému jeho plán vyšel. Vždyť v době kupónové privatizace v České republice, respektive v bývalém Československu, si nepočínal rovněž zrovna standardně.

Také tehdy využíval dobrých vztahů s politiky a podle všeho měl dostatek informací, které mu umožňovaly být krok před zákony a které mu pomáhaly přelévat majetek, který de facto patřil akcionářům z kupónové privatizace. Až po letech, kdy bylo velmi obtížné dostat se zpět k majetku původních Harvardských investičních fondů, byl Kožený v nepřítomnosti vyšetřován kvůli machinacím, které připravily o investici desetitisíce lidí. Policie nakonec Koženého obvinila z podvodů za zhruba jedenáct miliard korun. Kde tyto peníze skončily, to se české polici nepodařilo zjistit. Listování novinovým archivem pak nabízí paradoxní vysvětlení, proč policie zareagovala tak pozdě. Prý v době, kdy Kožený trestné činy páchal, neuměla policie takovéto hospodářské delikty vyšetřovat.

Navíc jich prý bylo tolik, že by to byla nekonečná práce. Jak v Mladé frontě Dnes tvrdí jeden z bývalých vyšetřovatelů, ať otevřeli jakýkoli šanon účetnictví, objevili podvod. Ty mohl Kožený celkem nerušeně páchat a přelévat majetek přes desítky nastrčených firem. Přesto se české orgány činné v trestním řízení pokusily s odstupem řady let dostat Koženého na lavici obžalovaných. Marně. Bahamy prý nebyly ochotny Kožené do České republiky vydat. V konfrontaci s nejnovějším děním kolem Koženého lze spekulovat, nakolik byla snaha české strany intenzivní. Samozřejmě Spojené státy jsou světovou velmocí a na jejich žádost reagují úřady v zemích typu Baham jinak, než na podobnou z České republiky.

Přesto lze z dění nejenom kolem Koženého, ale třeba dalšího kontroverzního podnikatele Krejčíře nabýt dojmu, že někteří lidé mohou počítat s benevolentnějším přístupem orgánů činných v trestním řízení než jiní. Dokonce lze spekulovat o tom, že pokud by Kožený nenapálil americké, ale pouze české investory, mohl se dál z Baham vysmívat spravedlnosti a do smrti užívat peněz, o které připravil akcionáře bývalých Harvardských investičních fondů. Kauza by podle všeho skončila tvrzením, že české orgány činné v trestním řízení udělaly maximum a bohužel se nedá nic jiného dělat. Nejnovější vývoj dokazuje, že to není pravda. V této souvislosti je rovněž paradoxní, že podle všeho budou Koženého trestat za hříchy spáchané v České republice americké soudy. V konfrontaci s obviněními, která se týkají amerických investorů, to však bude pouze drobná epizoda.