Kosmické tornádo

Nové hvězdy se ve vesmíru rodí v oblastech bohatých na vodík, helium a prach. Astronomové jim říkají mlhoviny a vědci Herbig a Haro utvořili již před desítkami let jejich seznam.

Mlhovina s číslem 49/50 v katalogu Herbig-Haro má tvar tornáda. Nejedná se samozřejmě o vítr, jak ho známe ze Země. Ve vesmíru žádný vzduch není. Mlhovina byla vytvarována hvězdou u horního okraje snímku. Jak se jí to podařilo?

Kolem mladých hvězd krouží původní hmota, ze které vznikly. Materiál z těchto pracho-plynových disků se pomalu nabaluje na hvězdu v oblasti jejího rovníku. Hvězda nedokáže přísun tak velkého množství hmoty přijmout a vyvrhuje ho zpět. Tentokrát směrem od pólů a obrovskými rychlostmi.

Výtrysky hmoty z mladých hvězd dosahují do velkých vzdáleností a dokáží ovlivnit vzhled okolních plynných mlhovin. Šoková vlna výtrysku šířícího se rychlostí až 200 kilometrů za sekundu zahřívá okolní mlhovinu, která pak září v infračerveném světle.

Právě na toto světlo je citlivý Spitzerův vesmírný dalekohled, který pořídil fotografii mlhoviny 49/50. Vzhled mlhoviny je opravdu velmi zvláštní. Vědci zatím jen spekulují, proč připomíná spirálovitý tvar tornáda. Jedna teorie říká, že ho ovlivnilo magnetické pole, druhá se přiklání k tomu, že šoková vlna výtrysku mlhovinu skutečně rozvířila, jako tomu bývá u tornád na Zemi.

Zajímavé je také barevné provedení snímku. To je samozřejmě vytvořené uměle v počítači, protože infračervené záření žádnou barvu nemá. Barva je jen měřítkem energie částic, které v mlhovině září. Astronomové se domnívají, že modrá barva ve špici tornáda je způsobena vybuzenými molekulami. Nejvíce vybuzené jsou na špici a nejméně na opačné straně snímku. Jak klesá počet vybuzených molekul, mění se barva z modré přes zelenou až k červené.

Mlhovinu Herbig-Haro 49/50 na obloze nespatříte. Jednak svítí v neviditelném infračerveném záření a navíc se nachází na jižní obloze v souhvězdí Chameleona, které od nás není vidět. V okolí mlhoviny je ještě přibližně 100 dalších mladých hvězd. Většina z nich je menší a zároveň těžší než Slunce. Pozorování této oblasti ve viditelném světle ukázalo ještě řadu jiných výtrysků mladých hvězd, ale žádný z nich nesvítí v infračerveném světle, aby ho mohl Spitzerův dalekohled zachytit.