Kosmická záhada z dob Karla Velikého

Uhlík se v přírodě vyskytuje ve dvou stabilních formách: jako izotop 12C , kterého je téměř 99 % a menšinový izotop 13C . V atmosféře ovšem vzniká ještě třetí, nestabilní izotop 14C , který se zabudovává do živých organismů a využívá se při radiokarbonovém datování. Tvoří se beta rozpadem atomů dusíku 14N, na které působí kosmické záření. Zvýšená koncentrace radioaktivního uhlíku 14C proto vypovídá o tom, že v určitém období Zemi zasáhla neobvykle vysoká dávka rychle se pohybujících energetických částic z vesmíru.

Dřívější studie odhalily, že k významnějšímu vzestupu koncentrace (vyššímu než 3 promile) atmosférického izotopu 14C došlo za poslední 3000 let celkem třikrát: mezi rokem 675 a 655 před naším letopočtem, v roce 760 až 785 našeho letopočtu a naposledy mezi roky 1790 a 1820. Prostřední událost se nyní podařilo přesněji datovat analýzou letokruhů dřeva starých kryptomerií japonských (Cryptomeria japonica). Vědci z Nagojské univerzity zjistili, že mezi rokem 774 a 775 , kdy Francké říši vládl Karel Veliký, se hladina atmosférického izotopu uhlíku 14C rychle zvýšila asi o 12 promile. Otázkou však zůstává, co prudký vzestup vyvolalo. Sluneční erupce na to nejsou dostatečně výkonné, druhou možností je výbuch blízké supernovy. Historické záznamy z dob Karla Velikého však o žádné supernově ani jiném neobvyklém kosmickém jevu nehovoří. Astronomové tak zřejmě stojí před další záhadou.

Zdroj: Nature