Korupce na dopravě

10. březen 2006

Směrnice Evropské unie nařizuje přimíchávat do klasických pohonných hmot tzv. biopaliva. Jejich produkce je přitom relativně nákladná a musí být podporována ze státního rozpočtu. Názorným příkladem může být výroba nafty s příměsí řepky. Tu stát dotuje miliardami korun ročně.

0:00
/
0:00

Je to svým způsobem lukrativní byznys. Navíc se v souvislosti s ním objevilo podezření, zda peníze ze státního rozpočtu směřovaly správným směrem. Konkrétně se spekuluje o tom, zda z dotování bionafty netěžila hlavně skupina kontroverzních podnikatelů kolem Setuzy. Aby toho nebylo málo, spatřil světlo světa další skandál. Týká se opět státních dotací pro tzv. biopřísady, tentokrát míchané do benzinu. Státní pokladnu by tento krok měl vyjít na miliardy korun ročně. Mělo by k tomu dojít od příštího roku. Dodavatel bioetanolu by měl mít zajištěn odbyt zhruba několika milionů hektolitrů.

Zjednodušeně řečeno do kapsy by mu mělo přitéct hodně peněz. Takže o tento lukrativní podnikatelský záměr by měl být velký zájem. Konkrétně ze strany lihovarů, které jsou schopny bioetanol vyrábět. Z tohoto úhlu pohledu se jevilo jako nešťastné rozhodnutí státu udělit pouze pět licencí na výrobu zmiňované příměsi. Lihovarů je totiž více a dal se očekávat tuhý zákulisní boj. Nakonec došlo ke změně. Bioetanol by měl dodávat každý, kdo splní státem daná pravidla hry. Jaká budou, to není zatím rozhodnuto. Otevírá se tak prostor pro snahu nastavení pravidel hry ovlivnit.

Třeba takovým způsobem, aby odpadla alespoň část konkurence. V takovýchto obchodech to může znamenat vyšší zisk o desítky až stovky milionů korun. Takže pár milionů všimného se může vyplatit. Jak naznačuje dosavadní policejní vyšetřování, právě toto by mohlo stát za pokusem korumpovat některé státní úředníky. Kvůli tomu proběhla policejní razie a zatčení několika lidí včetně tajemníka Státního fondu dopravní infrastruktury a vedoucí sekretariátu jednoho z náměstků ministra dopravy.

Vyšetřování teprve probíhá a je proto velmi předčasné hovořit o konkrétních vinících i o spáchaných činech. Přesto už nyní lze tento případ zobecnit. Řeč je o zadávání nejrůznějších státních zakázek, o privatizaci státního majetku a o dotacích ze státního rozpočtu. Jde většinou o horentní sumy. Kdo je získá, to by mělo být naprosto nezpochybnitelné. Ne vždy je tomu tak. Mohou za to ne zcela jasná pravidla. Dalším problémem je možnost veřejnosti účinně kontrolovat jejich dodržování. Takže se v této souvislosti objevují podezření, že mohl být některých uchazeč zvýhodněn. Forma pak může být různá.

Týká se například úniku citlivých informací, změny pravidel během soutěže, nebo zákulisní dohody o postupu v budoucnosti. Třeba té, že například uchazeč o státní zakázku nabídne nejnižší cenu. Když však má zakázku splnit, dojde k navýšení původní ceny. Výsledkem pak může být, že z nejvýhodnější nabídky je rázem nabídka nejméně výhodná, mnohdy až několikanásobně dražší. Pochybnosti pak mohou vyvolávat i jiné okolnosti Stačí připomenout rozruch kolem privatizace Unipetrolu. V tomto případu nelze de facto zjistit, proč bylo v průběhu soutěže vyřazeno několik firem.

Z bezpečnostních důvodů nebylo klíčové zasedání řádně zdokumentováno a příslušní ministři si už na konkrétní důvody zúžení výběru nepamatují. Pokračovat ve výčtu podivuhodností týkajících se nakládání se státním majetkem a státními penězi by se dalo delší dobu. Stačí připomenout například dosud neuzavřené vyšetřování údajného pokusu korupce při jednání ministerstva zdravotnictví s distributorem léčiv.

Nebo by se mohlo dlouho hovořit o některých zakázkách ministerstva obrany nejenom z doby dávno minulé, ale i současné. Třeba v souvislosti se zatčením vysokého úředníka ministerstva obrany a představitelů firmy, která získala zakázku za téměř tři miliardy korun týkající se ostrahy muničních skladů. Údajně měl být ve hře milionový úplatek. Zkrátka ve státní sféře se točí velké peníze a pokušení dostat se k nim nekalým způsobem bývá velké. Není proto náhodou, že problém korupce považují lidé v pravidelných průzkumech veřejného mínění za jeden z nejpalčivějších problémů. Přitom pustit se do jeho řešení není až tak složité. Vedle dobré práce policie a rychlého potrestání viníků je nejdůležitější prevence. Tou by měla být jasná a veřejností snadno kontrolovaná pravidla hry. Zvlášť před volbami je politici slibují. Po volbách však tyto sliby neplní. Proč taky, když jim to u voličů opakovaně prochází.

autor: Petr Hartman
Spustit audio