Konflikt mezi Francií a Spojenými státy

24. únor 2003

Je jedna věc, když jste vnímán, jako obtížný, namyšlený a kapriciózní, ale přesto spojenec. Věcí zcela jinou je, když spojencem být přestanete a programově se zařadíte mezi odpůrce a kazimíry za každou cenu. V posledních dvou týdnech se začíná zdát, že Francie a Německo onu křehkou a tenkou dělící čáru mezi svým spojenectvím se Spojenými státy a odporem za každou cenu možná už překročily.

Padesát let poválečné obnovy a demokratického rozvoje západní Evropy pod americkou vojenskou ochranou před rozpínavostí komunistického bloku je jakoby zapomenuto. Dnes to vypadá, že především francouzské politice jde mnohem víc o boj s nebezpečím americké dominance ve světové politice, než o boj proti Saddámu Husajnovi.

Z francouzského pohledu se Saddám Husajn stal pouhou záminkou k ponížení příliš arogantní, příliš mocné a příliš sebevědomé Ameriky. Raději s Ruskem, Čínou a kýmkoliv, kdo nemá rád George Bushe, než s Američany. Spojené státy reagují podrážděně, ale jak se zdá, rozhodly se spolu s Velkou Británií pro otevřenou diplomatickou konfrontaci a jak se také zdá, mají stále více navrch. Minulý týden začali britští a američtí diplomaté upřesňovat, že jejich společný návrh další rezoluce Rady bezpečnosti OSN bude předložen někdy v tomto týdnu.

Francie, Německo a Rusko odpověděly, že nic takového není potřeba, jen zbrojním inspektorům v Iráku je prý třeba dát více času. O víkendu tedy nadhodil britský ministr zahraničí, že text doputuje do Rady bezpečnosti asi už v úterý. Francie nelenila a hned v nedělí její ministr zahraničí oznámil, že Francie ne v úterý, ale už v pondělí předloží vlastní memorandum, ve kterém se navrhne více času pro zbrojní inspektory a jakýsi časový limit pro Saddáma Husajna, posunující ovšem o řadu týdnů jakoukoliv možnost vojenské akce a tedy znemožňující vojenskou operaci před nástupem extrémně vysokých teplot v irácké poušti.

O víkendu se navíc v jakoby přesné kopii událostí před válkou v zálivu v roce 1991 v Bagdádu objevil bývalý ruský premiér i šéf KGB Jevgenij Primakov. Tehdy i dnes s osobním dopisem svého prezidenta Saddámu Husajnovi. V pondělí ráno ještě Chirac telefonoval s ruským prezidentem Putinem a večer se měl ještě narychlo sejít s německým kancléřem Schröderem ve slavné berlínské hospodě U poslední instance.

Ještě přes den znovu opakoval, že nová rezoluce Rady bezpečnosti není "ani vhodná,ani potřebná". S velkým uspokojením pak sledoval jak páteční franko-africký summit, ale i pondělní zasedání představitelů sto šestnácti zemí takzvaného hnutí nezúčastněných. Obě jednání se sjednotila k ostrému odmítnutí amerického postupu vůči Iráku a domnělé americké dominance. Tak trochu zaniklo, že hnutí nezúčastněných odmítlo kritizovat komunistickou severní Koreu za vyhnání mezinárodních inspektorů Organizace spojených národů a odstoupení od smlouvy o nešíření jaderných zbraní.

Zaniklo i to, že rwandský prezident Paul Kagame už v pátek v Paříži protestoval, že na jednání, kterého se zúčastnil, se ani nediskutovalo, ale ani nehlasovalo o žádné protiválečné rezoluci, kterou na závěr summitu s velkou pompou ohlásili francouzští diplomaté. Ve světě velké politiky tedy zanikl hlas prezidenta země, která díky zbabělosti mezinárodního společenství a stažení francouzských jednotek musela projít masakrem milionů civilistů.

Válka je někdy nejlepší z nejhorších možností, řekl v odpovědi na evidentní manipulaci francouzské vlády Paul Kagame. Na první pohled však všechno mohlo vypadat, že francouzská diplomatická aktivita zatlačila Ameriku do defenzívy. K velkému překvapení všech však televizní stanice BBC oznámila o pondělním poledni, že předložení americko-britského návrhu je otázkou několika hodin. To nejdůležitější se však odehrálo už o víkendu. Hlavním argumentem odpůrců intervence je, jak už jsme řekli, dejte inspektorům více času.

Nyní však právě tito inspektoři oficiálně přikázali Iráku zničit všechny jeho rakety s delším než povoleným doletem včetně tři sta osmdesáti raketových motorům, propašovaných do Iráku před pouhými třemi měsíci. Irák tak musí učinit do soboty. Pokud to odmítne, ztratí odpůrci intervence poslední argument. A pokud Irák tyto rakety zničí, přijde o jeden z nejdůležitějších systémů dopravy zbraní hromadného ničení.

autor: Jan Urban
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.