Konec státně výhodných platů?

Přesto se nová vláda odhodlala ke snížení svých odměn o dalších pět procent současně se zmrazením platů, odměn a prémií celého státního aparátu, pokud příjem zaměstnanců dosáhne alespoň zhruba tří čtvrtin průměrné mzdy v zemi. Jako hrozivé dědictví po svých předchůdcích zdědil Cameron i sociální systém, v němž více než osm procent příjemců sociálních dávek, právě díky pobírání těchto dávek, překračuje britský průměrný roční příjem. Zatímco obyvatelé jižních zemí vytáhli do ulic bránit své výdobytky , v Británii jsou úsporná opatření ve státním sektoru zatím přijímána kladně.

Exkurs do evropských zemí a jejich snah o zkrocení státních rozpočtů nás může vrátit do českých poměrů. I v naší zemi se bude muset šetřit a škrty stejně jako v uváděných zemích, budou muset postihnout i úředníky placené státem, a to na všech úrovních. Ti si zatím na rozdíl od zaměstnanců v podnikatelské sféře nemuseli dělat starosti, protože jim příjem neklesal, také z důvodů politického boje ve sněmovně. Naopak mají platovými tabulkami zaručen nárůst za odsloužené roky. A to už vůbec neuvažujeme, že se o svůj pracovní post nemusí příliš obávat. Podnikatelské subjekty během hospodářské krize v posledních letech buď zmrazily mzdový nárůst nebo dokonce ve shodě s místně příslušnými odborovými organizacemi dospěly k jejich snížení výměnou za udržení pracovních míst. Většinou se to dělo snížením téměř všech nadtarifních složek. Výsledkem potom je dnešní stav, kdy průměrný hodinový příjem bez přesčasů je ve státním sektoru o jednu korunu a čtyřicet haléřů vyšší než v podnikatelských subjektech a dosahuje nominální výše sto padesáti dvou korun, pomineme-li chybějící část čtyř haléřů. Šetření prováděná firmou Trexima ukazují ještě jeden zajímavý aspekt. V podnikatelském sektoru, kde je větší diferenciace mezd, na průměr nedosáhne více dvě třetiny zaměstnanců, zatímco ve státním jen něco přes polovinu.

Před nově se tvořící vládou tedy stojí otázka jakým způsobem omezit výdaje za chod státní správy. V počtu státem placených zaměstnanců jsou nepochybně profese, které si nějaký pokles nezaslouží. Bezesporu jsou jimi učitelé, lékaři ve státem řízených nemocnicích, ale i policisté nebo vojáci. U posledních dvou kategorií bych se ještě maličko zastavil. V době, kdy zde probíhala horečná jednání o benefitech dopraváků či stravenkách, nikdo si nepovšiml jedné z největších výhod těchto profesí. Nejen, že mohou dříve odejít do důchodu, ale ještě za odsloužené roky mají nárok na výsluhu. Jistě jim nelze jejich profesi závidět ani snižovat její význam, ale každý z nás jistě bude vědět o řadě dalších pracovních činností, kde stress a riziko je na denním pořádku.

Určitě se bude muset dostavit zcela jiný pohled na úředníky státní sféry a s tím ruku v ruce půjdou i požadavky na jejich kvalitu. Jedná se přece o zaměstnance, kteří dnes s minimální mírou odpovědnosti rozhodují mnohdy o zakázkách a projektech v částkách, o nichž mají v soukromém sektoru zdání jen ty největší firmy. Pak, se zvýšením nároku by mělo nastat i jejich ohodnocení, odpovídající výsledkům práce, nikoliv její délce. Vždyť se vlastně jedná o manažery a tudíž by tito lidé měli mít stejné kvalifikační i kompetenční předpoklady pro výkon své práce, což potvrzuje ve svém rozhovoru pro Lidové noviny i partner konzultační společnosti Dr. Kaufmann & Partner Ivan Chocholouš.

Všechny strany, které se chystají vytvořit vládní koalici mají v programu snížení nákladů na státní správu. Bez posouzení vykonávaných činností, jejich provázanosti a zhodnocení nutnosti či naopak zbytnosti nelze do kolosu státní správy sáhnout. Na činnosti jednotlivých útvarů byl v minulých letech vypsán nejeden audit, ale výsledky se jen málokdy zpřístupnily veřejnosti. Chce-li to vládní garnitura dělat transparentně, nezbude jí než dávat i nepříjemné pravdy těchto rozborů ke zveřejnění. Věřím tomu, že jsou na trhu firmy, které takovou práci zvládnou odpovědně a že výsledky jejich práce neskončí pod stolem, ale budou realizovány. Možná se budoucí správce státního rozpočtu bude divit velikostí úspory, což mu můžeme všichni přát.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.