Konec jedné dlouhé buněčné záhady

V roce 1875 popsal německý anatom Friedrich Sigmund Merkel buňky, které se nacházejí v pokožce obratlovců a přenášejí mechanické stimuly k senzorickým neuronům. Merkel tyto buňky označil prostě jako hmatové, ale dnes nesou jméno svého objevitele. Merkelovy buňky jsou zvláštní tím, že vlastní proteiny, které jsou typické jak pro kožní, tak nervové buňky. Vědci se proto dlouho nemohli shodnout na tom, jestli jsou Merkelovy buňky odvozené z pokožky embrya nebo z neurální lišty, ze které vzniká i periferní nervová soustava.

Letitou otázku teď vyřešili belgičtí a němečtí vědci, kteří různé buněčné linie označili fluorescenčním barvivem. Experimenty ukázaly, že Merkelovy buňky vznikají z epidermálních kmenových buněk, a mají tedy svůj původ v pokožce embrya. Vědci také zjistili, že u dospělých myší epidermální kmenové buňky postupně nahrazují odumírající populaci Merkelových buněk.

K tomu, aby se z kmenových buněk staly Merkelovy buňky, je nezbytný transkripční faktor Atoh 1. Právě tento faktor přitom brání rozvoji agresivní rakoviny označované jako karcinom z Merkelových buněk. Vědci teď chtějí hlouběji prozkoumat jak úlohu transkripčního faktoru v diferenciaci Merkelových buněk, tak možnosti jeho regulace.

Výsledky studie budou zveřejněny v říjnovém čísle Journal of Cell Biology.