Česko se dostalo na hranu ústavní krize. Jde v ní o rozdělení rolí a tím pádem i moci mezi vládu a prezidenta.
Kam nás vede válka mezi premiérem a prezidentem; Den vítězství; Evropa a mír: nic není samozřejmé; Landovský jako zmocněnec pro NATO je dobrá volba, lepší než jiné...
V posledních dnech se hodně mluví o článku 42,7 Smlouvy o Evropské unii o kolektivní obraně, který má v EU fungovat vlastně jako článek 5 Severoatlantické smlouvy.
Když prorusky naladění obyvatelé západních zemí popisují přednosti režimu v Ruské federaci, často uvádějí, že jde o pilíř mravnosti v porovnání se zkaženým Západem.
Nedávno konečně nabyla účinnosti nová superdávka jako pomoc lidem v nouzi.
Dnes je to rok, co byl na svatopetrský stolec zvolen Robert Francis Prevost, papež Lev XIV. Konkláve jsem sledoval přímo v Římě. Byli jsme připraveni vstoupit do vysílání.
Dnes je státní svátek – připomínáme si už 81. výročí konce 2. světové války v Evropě a s ním i osvobození a pád nacistické hrůzovlády. V Rusku se ale bude slavit až zítra.
Je to paradox: zatímco v těchto dnech oslavujeme konec druhé světové války, páchá země, která se o osvobození od nadvlády Německa zasloužila, válečné zločiny.
Májové paradoxy. Papež Lev XIV., rok první. Ruský vládce a rozmnožovatel v jedné osobě. Článek 42 (7) nestačí, aby EU byla připravena na válku. To si pište!
