Kolovrátek kolem Čunka

Pokud někdo čekal, že půl roku vnese do případu jasno, mýlil se. Naopak podivuhodností kolem Jiřího Čunka se nakupilo z obou stran tolik, že je velmi obtížné jednoznačně tvrdit, na čí stranu se přiklání pravda. A obávám se, že výrazný posun by v tom nepřinesl ani moment, kdy by Čunkův případ zamířil do soudní síně. Až definitivní právoplatný rozsudek by mohl jasně určit vítěze a poraženého.

Proto je sporné, zda by právě po verdiktu státního zástupce o případném předání šéfa lidovců do rukou soudu, měl Čunek rezignovat alespoň na svůj vládní post. Pokud měla mít demise smysl rázného politického gesta, muselo by k ní dojít v momentu, kdy policie rozhodla o Čunkově stíhání. Předseda lidovců se touto cestou nevydal a jeho političtí partneři mu to ani příliš nerozmlouvali.

Vzhledem k pracně sestavené koalici a ke křehkosti vlády, jim to nelze vyčítat. Pak se museli smířit s tím, že jejich kolegou v kabinetu bude člověk, který je vyšetřován policí. Nemohlo je potom ani překvapit, že se posléze stal prvním ministrem, který byl ještě ve funkci obviněn z trestného činu. Zároveň mohli koaliční partneři dopředu počítat s tím, že tento fakt jim kdykoli otluče opozice o hlavu. Není proto překvapením, že šéf sociální demokracie Jiří Paroubek vyhrožuje, že jeho strana vyvolá hlasování o vyslovení nedůvěry vládě, pokud v ní Čunek setrvá i po případném obžalování z korupce.

Co naopak udivuje, je chování některých koaličních politiků. Ti nejrůznějším způsobem vysílají na veřejnost signály, že po ortelu státního zástupce Čunkův případ vyhrotí ve stylu, buďto on, nebo já. Znovu opakuji, pokud o takovémto postoji uvažovali a i nadále uvažují, měli ho už zaujmout na začátku letošního roku. Problém by byl vyřešen a korupční aféra šéfa lidovců by nebyla zanesena do koaličního hnízda jako kukaččí vejce a nevyklubal by se z něj posléze nástroj pro nátlak na premiéra či případně vedení KDU-ČSL. Samozřejmě nekonečné jednání o vzniku nové vlády, nebo dramatické chvíle předcházející hlasování o její důvěře, mohly problém šéfa lidovců odsouvat na vedlejší kolej.

Pokud však kabinet vznikl i s tímto danajským darem a pokud se rozhodl fungovat i v momentu, kdy senát zbavením Čunka imunity umožnil rozběhnutí se policejního vyšetřování naplno, pak by měl zachovávat jednotný postoj. Vždyť koaliční partneři zatím nechtěli aféru kolem Jiřího Čunka vyhrotit a svým způsobem přenášeli odpovědnost na lidovce. Vzhledem k tomu, že drtivá většina občanů nepovažuje podle výzkumů veřejného mínění aféru vicepremiéra vlády za nejdůležitější problém této země, pak by se neměla výrazně negativně dotýkat vlády. Samozřejmě s výjimkou už zmiňovaných výpadů opozice. Na koho by naopak měla dopadnout plnou vahou, je KDU-ČSL. Je na jejím uvážení, co jí může v očích voličů více pomoci. Zda donucení Jiřího Čunka k odchodu z vysoké politiky do definitivního vyřešení celého případu, nebo jeho vytrvalá podpora se sázkou na příznivý verdikt ať už státního zástupce, nebo případně soudce. V tuto chvíli lze tvrdit pouze jediné. Pokud někteří poslanci KDU-ČSL budou používat případný Čunkův vynucený odchod z vlády jako zbraň pro vydírání koalice, potvrdí tím v očích značné části voličů pohled na lidovce, jako na stranu využívající všech možných prostředků pro udržení se u moci. Do podobné pozice by se pak mohli dostat i zelení. Nelze totiž do nekonečna tvrdit, že jim policií stíhaný Čunek ve vládě vadí, ale že ji momentálně nechtějí položit, protože země musí řešit důležité problémy typu reformy veřejných financí. Vzhledem k tomu, že po zamíření do opozičních lavic z nejrůznějších důvodů netouží, bylo by pro ně lepší, kdyby o Čunkovi a jeho aféře přestali mluvit. Byť třeba jen v náznacích, jak to naposledy udělal ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .