Kolik je svatých na špičce jehly?
Pátral jsem po patronce kláštera v Podlažicích, kde vznikl Kodex Gigas, svaté Markétě. Ta je také patronkou břevnovského kláštera, o důvod více vědět a znát, kteráže Markéta je ta pravá. Dva důvody vedly k víře ve věrohodnost pramene: autor a objem jeho knihy s titulem Velká kniha svatých. Slavomir Ravik je renomovaný církevní historik, a tak jsem pravil, že svaté Markéty jsou dvě. Jedna Markéta, která pečuje o padlé děvy, druhá Markéta, která má v pracovní náplni úděl a úkol neméně těžký: stará se rovnou o celé Skotsko. Pečlivě jsem opsal jejich trudné životopisy a knihu zaklapl.
To byla chyba. Měl jsem knihu otevřít, a to hned na první stránce a přečíst si: "Kdo se ponoří do studia církve a do análů popisujících životy světců, ten okamžitě pochopí, že naprosto vyčerpávající encyklopedické dílo může být nejvýše snem, nekonečně vzdáleným lidským možnostem. Vždyť německé dílo, zaznamenávající rok se svatými, představuje na sedm stovek stran velkého foliantu, které zvýrazňují zejména německou sféru. Oxfordský slovník v drobném písmě věnoval pozornost zejména anglosaské sféře a Isidor Vondruška, který se počátkem 30. let minulého století pokusil o doplnění světových dějin světců též o slovanské končiny, potřeboval ke svému dílu 5 svazků, v nichž najdeme na 5000 postav. O záznam všech světců světa se pokusil i Řím ve 12 velkých foliantech zvaných Bibliotheca Sanctorum. Jak je patrné, ani toto dílo není a nemůže být při neúplnosti pramenů a s mezerami v záznamech zcela kompletní."
Potud pan Ravik. Historik, přesněji řečeno historička redigující text, po vzoru všech vysokoškolských kantorů mě vyzkoušela otázkou, odkud mám pouze dvě Markéty a já pravil hrdě, že od pana Ravika. Za tři dny jsem obdržel seznam dalších Markét, které se životem, dílem, utrpením, povinnými a dokazatelnými zázraky směly stát svatými, čímž se potvrdila slova páně Ravikova o snu nekonečně vzdáleného lidským možnostem.
Začal jsem sice usilovně pracovat na nemožném - dalším pořadu, který by vnesl do řad tisíců svatých alespoň přibližný pořádek, ale čím dále tím více jsem přitom začal chápat jen jedno. Totiž buď odejdu do kláštera a tam zbytek života prožiji ve splnění nesplnitelné úlohy mít jasno a na stole abecední seznam všech svatých, jejich soupis a registraci, jakýsi nebeský telefonní seznam. Tam nahoru se sice nedá dost dobře zavolat, ale můžeme se tam obracet v duchu, prosbou, modlitbou, oslovením, ovšem s tou výhradou, že druhý účastník nemluví buď vůbec, nebo jen symbolicky.
Ta druhá možnost spočívala v rozhodnutí neodejít do kláštera, což se zdá být z mnoha důvodů rozumnější, a spokojit se s tím, že seznam svatých je jednou z nekonečných záhad. Odborníci se shodují na přibližném čísle 10 000 svatých, přičemž situaci komplikuje fakt neustálých změn. Někteří svatí přibývají, druzí jsou pro změnu vylučováni a pochybuji, že na světě existuje člověk, který by byl schopen říci, kolik v tomto okamžiku svatých vlastně je, k jakým změnám aktuálně došlo a co se na tomto poli širokém a stále znovu oraném v nejbližší době odehraje.
Slavomir Ravik, když si položil otázku, kdože je vlastně světec, ponechal víceméně stranou podmínky svatosti. V prvních stoletích křesťanství to byli především mučedníci a citováno: "...nejspolehlivější cestou ke svatosti bylo popraviště, krutá smrt, vězení, práce v kamenolomu." Později se kritéria měnila a mění se dodnes.
Znalec dějin církve naštěstí nabízí řešení. Není ani tak důležité, kolik je světců a proč se jimi stali, není důležitý ani jejich konečný výčet. Podstatné je, že vyprávění, sepisování příběhů a kritické prověřování životopisů svatých inspirovalo výtvarné umění. Rubens, Raffel, El Greco, Rembrandt, Michelangelo, celá galérie těch nejslavnějších ze slavných se zasloužila o uchování tradice i příběhu světců. Svatí zkrátka posvětili svět umění a vztahu člověka k obrazům nebo sochám. K prostředí, v němž žijeme, v němž vyrůstáme, kde bytujeme, jak praví filosof.
A mnohdy ani netušíme, jak symbol buď dávno zapomenutý nebo skrytý není žádnou záhadou a tajemstvím, nýbrž viditelnou skutečností.
Kolik návštěvníků španělského královského paláce Escorial tuší, že palác je věčnou připomínkou svatého Vavřince? Půdorys paláce je totiž kopií mučícího nástroje: roštu, na němž ubohý Vavřinec ukončil život.
Vida, říkám si tak občas, jak je dobře občas se mýlit. Jak jinak bych se dopátral zjištění, že i architektonický půdorys může být "mostem věcí mezi nebem a zemí". Nebo zcela světsky: mostem mezi člověkem a uměním.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.