Kočky Psyché
Vývoj jednotlivých druhů zvířat nemusíme nutně sledovat jen prostřednictvím archeologických nálezů. Jistým vodítkem může být také umění, kde se i zvířata stávala často motivem.
V naší lokalitě se kočky dostávají na výsluní teprve v posledních letech. V minulosti se velké úctě prakticky nikdy netěšily, spíše naopak. Na středověkých či renesančních dílech je najdeme nejvíce jako zosobnění ďábla. Protipólem byl pro kočky Egypt, kde byly uctívány jako božstva. Dodnes známe mnohá vyobrazení, která úctu k těmto „svéhlavičkám“ prokazují. Jak si ale v dějinách stály například v Řecku, kde je i dnes tolik toulavých koček, až je turistovo oko nestačí sledovat?
Kočičí zemětřesení
Donedávna platilo, že v 5. stol. př.n.l. má být kočka známá jenom v Egyptě a Orientu. Jenže v průběhu léta 2012 se Vojtěch Hladký a Radek Chlup vypravili na Sicílii a v muzeu v Agrigentu našli kočku na poháru z klasické doby. Semínko pochybnosti bylo zaseto a v září 2012 se na místo vypravil doc. Zdeněk Kratochvíl z Katedry filozofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Kočku v muzeu skutečně objevil. Respektive kratér, keramickou nádobu na míchání vody s vínem z posledního desetiletí 5. století před n.l. s červenofigurovou malbou, kde je vyobrazena dívka rozmlouvající s mladíkem. Dívka sedí, na sobě má jenom chitón a v pravé ruce kachničku. Nad ní stojí spoře oděný mladík, který drží na levé ruce pruhovanou kočku. Jenže v té době takové zvíře vlastně neměl znát.
Zajímavé kočičí příběhy nasbíral doc. Zdeněk Kratochvíl také v Řecku, které je mu profesně blízké. I zde se vztahy koček a lidí postupně proměňují. Na první pohled se jim zde možná nedaří tak dobře jako dřív, ale kočka je stále znakem noblesy a každá dobrá hospoda zkrátka musí mít po stolech „svoje“ kočky. Zatímco u nás jednoznačně vede mezi kočičími jmény Micka, v Řecku je to jméno Psyché – „dušička“. V povědomí lidí nadále také přežívá rčení, že je lepší se vyhnout tomu, kdo se ke kočkám nechová hezky. Dokonce najdete místa s pověrou, podle které nešetrné vzbuzení kocoura způsobí zemětřesení.
Strom splněných kočičích přání
Zatímco v Řecku se toulavým kočkám víceméně daří, v České republice tak příznivé klimatické podmínky nemají. To je také jeden z důvodů existence dlouhé řady útulků, které se o toulavé kočky starají a hledají pro ně nové domovy. Ještě do Tří králů se můžete připojit k akci Strom splněných kočičích přání, kde 25 sdružení z celé České republiky spojilo síly, aby představili své současné svěřence a pokusili se vylepšit jejich životní podmínky.
Domestikace koček
Doba, kdy se o kočky prakticky nikdo nestaral a nadbytečná koťata byla bez zaváhání topena, není stále příliš vzdálená. Náš vztah ke kočkám prošel mnohými proměnami, jak jsme připomínali také v přírodovědném magazínu Natura společně s profesorem Stanislavem Komárkem. Jak vlastně probíhala domestikace koček? Rozhodně nešlo o tak přímou linii jako u psa. Ostatně stačí připomenout dávné rčení o tom, že člověk si sice ochočuje psa, ale kočka si ochočuje člověka.
Po slavné éře v Egyptě, kdy byly kočky na výsluní, jak dokládají obrazy na stěnách hrobek, sošky koček i jejich mumie, přišlo křesťanství, které kočkám nepřálo. Staly se symbolem ďábla a čarodějnictví, ostatně tak jako vše, co podle tehdejší církve souviselo s pohanskými zvyklostmi. Přesto se kočky šířily světem dál…
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
