Kočičí historie: Do Evropy se kočky dostaly z Egypta, prozradila to jejich DNA
Genetické analýzy prozradily, že kočky přišly do Evropy a Afriky s prvními zemědělci. K jejich dalšímu rozšíření významně přispěly námořní plavby včetně vikingských nájezdů.
Ve světě žije odhadem asi 600 milionů koček domácích (Felis silvestris f. catus). Je to jediná kočkovitá šelma planety, které rozhodně nehrozí vyhubení. Cestu kočky k tak masivnímu rozšíření halí nejedno tajemství. Dokonce ani o domestikaci kočky nepanuje mezi odborníky shoda a někteří vědci se zdráhají uznat kočku za plně zdomácnělou. Žije sice společně s člověkem, ale ve srovnání se svými divokými předky nezměnila výrazněji ani anatomii, ani chování.
Oddanost až za hrob
Kolébka domestikace kočky byla dlouho kladena do starověkého Egypta, kde se tato zvířata těšila výjimečné úctě. Nález 9500 let starého hrobu na Kypru, v kterém byla spolu s člověkem pohřbena i kočka, ukázal, že historie soužití člověka s kočkou je mnohem delší a komplikovanější.
Na 7. Mezinárodním sympoziu o biomolekulární archeologii konaném v anglickém Oxfordu představila Eva-Maria Geiglová z pařížského Ústavu Jacquese Monoda výsledky studia DNA izolované z ostatků 209 koček žijících v období od 14. tisíciletí př. n. l. až po 18. století n. l. Vědci posbírali údaje o kočkách z více než 30 lokalit Evropy, Afriky a Středního východu.
Dvě migrační vlny
Zdá se, že populace domácích koček prodělala v minulosti dvě zásadní migrační vlny. Ta první padá na vrub pravěkých zemědělců, kteří přivedli domestikované kočky s sebou z kolébky zemědělství na Středním východě do východního Středomoří. Tito lidé skladovali sklizeň obilí a jejich zásobárny lákaly nejrůznější hlodavce. Za nimi se stahovaly k lidským sídlům divoké kočky. Lovem škůdců si kočky získaly lidské sympatie a tím zřejmě začaly pokusy o jejich ochočení a zdomácnění.
O několik tisíciletí později se rozšířily kočky chované ve starověkém Egyptě do Evropy, Asie a Afriky. Prozradila to DNA koček z Turecka, Balkánu a subsaharské Afriky, která nese stejné znaky jako DNA egyptských koček chovaných od 4. stol. př. n. l do 4. stol. n. l. Kočky pocházející z východního Středomoří chovali dokonce i Vikingové na svých základnách v severním Německu v době od 8. do 11. století.
Zámořské plavby
Součástí této druhé vlny kočičí expanze byly zřejmě zámořské plavby. Posádky vozily kočky na palubách lodí a hýčkaly si je, protože lovily myši a krysy. Hlodavci mohli poškodit loď, znehodnotit zásoby a také přenášeli infekční choroby včetně obávaného moru. Od starověku si námořníci této „deratizační“ funkce lodních koček vysoce cenili.
Kočky putovaly i na palubách vikingských drakarů a jejich egyptský původ je pro odborníky překvapením. S kočkami Vikingů je sice spojováno dnešní skandinávské plemeno norské lesní kočky, ale jeho původ byl obvykle odvozován od koček dovezených do Norska Vikingy při loupežných výpravách do Skotska. Jiné teorie spekulovaly o tom, že norské lesní kočky pocházejí z dlouhosrstých plemen dovezených do Skandinávie z Turecka nebo Ruska.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
