Klouzavý mandát zaslouží šanci

23. červen 2010

Rodící se středopravicová vládní koalice má značné ambice nejen v oblasti rozpočtové, ale i ústavně-právní. Nejviditelnější je snaha o prosazení přímé volby prezidenta, nejspornější pak tendence uzpůsobit si Sněmovnu a její orgány obrazu svému, včetně odmítnutí principu poměrného zastoupení všech stran v parlamentních funkcích.

Naprosto revolučním, přitom velmi užitečným záměrem je ale uzákonění takzvaného klouzavého mandátu. Po jeho zavedení by členové vlády zvolení do Sněmovny byli po dobu výkonu exekutivní role zastoupeni v poslaneckých lavicích náhradníky z téže kandidátní listiny.

Odbourána by tím byla kolize mezi výkonnou mocí vlády a kontrolní úlohou Sněmovny. Vláda by neprohrávala sněmovní hlasování kvůli zaneprázdněnosti svých členů. Oslaben by byl gentlemanský, leč sporný princip „párování“, kdy se opoziční poslanec neúčastní hlasování proto, že jeho kolega z koaličního tábora nemohl na jednání Sněmovny z nějakého vážného důvodu dorazit. Premiér a ministři by získali více času pro plnění domácích i mezinárodních povinností.

Poslanecká sněmovna by nejraději na sebe samotnou stáhla maximum vládních pravomocí. Projevuje se to nejen přijímáním jednorázových zákonů, jako byl ten o ruzyňském letišti, nebo schvalováním konkrétních usnesení přímo ovlivňujících exekutivu.

Z jednacího řádu mají členové vlády povinnost účastnit se začátku sněmovní schůze. Sám o sobě je tento princip nadbytečný. Zvlášť když naopak ze čtvrtečních interpelací se ministři vymlouvají, jak jen mohou. V předminulém volebním období si zase poslanci vymysleli pravidlo, že Sněmovna může jednat, jen když je přítomen předseda nebo některý z místopředsedů vlády. I na takové malichernosti se už nejednou dolní parlamentní komora zasekla. A do toho ještě ministři-poslanci byli nuceni klusat na spoustu klíčových hlasování.

Ani s klouzavým mandátem nejspíš ke změně nároků poslanců na členy vlády nedojde, nicméně k jejich významnému vyvázání ze Sněmovny ano. Ta se zároveň může stát dělnější a její chod může být plynulejší.

Z ústavně-právního hlediska ale provází klouzavý mandát několik otázek. Například, zda jej zavést jako povinný nebo jako dobrovolný. První cesta působí logičtěji a je přehlednější. Klíčová otázka se ale týká Senátu: Jak vyřešit souběh vládní funkce a senátorského mandátu? Tam patrně klouzavý mandát nepomůže. Senátoři jsou na rozdíl od poslanců voleni většinovým systémem a žádné náhradníky nemají. Stejně tak ale platí, že kontrolní role Senátu vůči vládě je téměř nulová, o důvěře či nedůvěře kabinetu rozhoduje toliko Sněmovna. Senát rovněž zasedá řidčeji a časové nároky na jeho členy nejsou tak dramatické jako v případě Sněmovny. Není proto důvod, aby premiér nebo ministr nemohli být zároveň senátory.

Vznesen může být též dotaz ohledně imunity. Se ztrátou mandátu, byť jen dočasnou, by členové vlády přišli i o imunitu, která by zato náležela jejich poslaneckým náhradníkům. Leda by se zavedla také imunita pro členy vlády. To by však bylo kuriózní, ne-li přímo komické. Stěžejní smysl imunity je v ochraně opozičních poslanců před eventuální účelovou perzekucí ze strany vládní moci. Představa, že by vláda šlapala na paty svým vlastním členům, je z říše science-fiction.

Umím si představit spoustu staromilců, kteří zahrávání si se sněmovními mandáty jednoznačně odmítnou. Jenže na rozdíl od vázaného mandátu, který podřizuje poslance a jejich svědomí stranám a o jehož smluvní náhražku se v rámci kutilství pokusily před volbami Věci veřejné, je klouzavý mandát nástrojem pro usnadnění chodu jak vlády na straně jedné, tak Sněmovny na straně druhé. Nikoho nezvýhodňuje, nikoho nepoškozuje, je srozumitelný a transparentní. Kdyby se vznikajícímu kabinetu nic jiného v ústavní rovině nepovedlo, zasloužil by si za prosazení klouzavého mandátu pochvalu.

Jiná věc je, jak s tímto ušlechtilým a praktickým nápadem nakonec ale koalice pochodí. Kdykoli se jakákoli ústavní otázka v parlamentu otevře, její projednávání nemá konce. Každá partaj má nějaké námitky či úpravy – a výsledek je v nedohlednu. Taková je zkušenost z předchozích volebních období. V tomto ovšem v poslaneckých lavicích napříč spektrem významně přibyli právníci. A my se můžeme dočkat jak omezení lidové tvořivosti, tak přijetí smysluplných ústavních novel.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

Spustit audio