Klepání z minulosti

V roce 1714 vydala anglická královna Anna speciální glejt vynálezci H. Millovi na stroj "vyrážející písmenka na papír". Jak tento stroj vypadal, nevíme. V roce 1749 sestrojil Francouz Pierre Carmien "psací fortepiano", v roce 1780 se pochlubil "samopíšícím strojem" Němec Kraus a o osm let později se objevilo "tachigrafo" Itala Pietra Conti. První předchůdce dnešních psacích strojů následovaly záhy zástupy víceméně neúspěšných pokusů. Až teprve v roce 1867 se, podle dostupných pramenů, objevil prototyp použitelného psacího stroje.

Na poštovní úřad v americkém státě Milwaukee tehdy přišel Christopher Latham Sholes (1819-1890) a přinesl v balíčku psací stroj s jedinou klávesou, nesoucí písmeno W. Zařízení předvedl poštmistrovi Karlu Gliddenovi a prohlásil, že když bylo vyřešeno jedno písmeno, dají se připojit i ostatní. Oba muži založili společnost na výrobu psacích strojů "Sholes a Glidden". V letech 1867-1873 vyrobili třicet strojů, avšak nevyhovující kvalita a značná poruchovost přivedly podnik ke krachu. Před úpadkem je zachránil zbrojařský podnik Remington.

Majitel podniku Phil Remington odkoupil patent a stroj svěřil nadšeným vynálezcům s cílem zlepšit jak kvalitu, tak životnost. Na základě těchto opatření se v roce 1874 objevil první psací stroj značky "Remington". Jedním z prvních kupců tohoto stroje byl Mark Twain, jenž na něm napsal své dílo "Příhody Toma Sawyera".

V roce 1888 se objevil na trhu psací stroj "Underwood" z konkurenčního podniku a byl prý podle tehdejší reklamy nejlepší na světě.

Dvacáté století se stalo stoletím psacích strojů nejrůznějších značek. Dlouho se zdálo, že panování těchto mechanických kancelářských pomocníků nemůže nic ohrozit. Ale stalo se. Počítače rozšířily možnosti psaní, opravování a dalších úprav textů. A přece jsou s psacími stroji spřízněny. Rozložení kláves na klaviatuře psacích strojů přešlo na počítačové klávesnice, i když asi neplatí, že kdo umí na psacím stroji, umí také na počítači.