Klára Vlasáková: Důstojná mzda – nástroj, jak se ozvat

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Finance (ilustrační foto)

31 tisíc hrubého mimo Prahu a 36 tisíc hrubého v Praze.

To je minimální důstojná mzda, kterou za tři roky práce spočítal nezávislý tým expertů a expertek působících v oborech jako ekonomie, politologie nebo sociologie. Ti mzdu stanovili tak, aby z ní bylo možné pokrýt například náklady na bydlení, jídlo nebo zdravotní péči.

Zároveň započítali úspory pro případ neočekávaných okolností. Kromě toho by měla částka pokrýt alespoň jeden závazek – péči o dítě, nemocného partnera nebo třeba rodiče. V zásadě jde tedy o mzdu, která zaručuje základní životní standard, žádný rozmařilý luxus.

A teď to zarážející: na důstojnou mzdu nedosáhne zhruba polovina Čechů a Češek. Přibližně polovina z nás tedy nemá zajištěn základní životní standard a v nějaké z oblastí si musí odpírat.

Minimální důstojná mzda je tak zásadní mimo jiné v tom, že ukazuje, na čem se ušetřit vážně nedá. Rozhodovat se, jestli člověk uspoří spíš na jídle, nebo na zdraví, je přece absurdní představa. A přesto jde o volbu, kterou v určité podobě musí řešit polovina z nás.

Probrat to s kolegy

Minimální důstojná mzda tedy funguje jako nepříjemný ukazatel reálných životních podmínek pracujících lidí v České republice. To ostatně potvrzují čísla o půjčkách a exekucích – podle výzkumů si třetina domácností v exekucích půjčuje na nájem, zaplacení energií nebo poplatků za telefon.

V takové situaci nemá smysl ohánět se současnou nízkou nezaměstnaností. Mít práci je jedna věc, ale vědět, že pokud se kupříkladu rozbije pračka, je nutné se zadlužit, je odvrácená, nepříjemná strana tohoto zdánlivě příznivého čísla.

Mimo to však může minimální důstojná mzda fungovat i jako užitečný nástroj pro pracující.

„Jaký nástupní plat si představujete?“ zní častá otázka při pohovorech. Obtížně se na ni odpovídá. Část z nás řekne kvůli kombinaci stresu, snahy získat práci a snižování vlastních schopností neadekvátně nízkou částku. Část pak žádá částku sice přiměřenou, ale bez jakékoli garance, že ji skutečně dostane. Vytáčky druhé strany, že jde o přemrštěné požadavky či že se snad časem situace zlepší, nejsou nijak výjimečné.

Konkrétně vyčíslená důstojná mzda tu představuje cenný argument: proč žádat něco menšího než důstojnost? A dobře použitelný je samozřejmě také v kolektivním vyjednávání ve vztahu zaměstnavatel–zaměstnanci.

Často sice slýcháváme, že si zaměstnanci kvůli doložce o mlčenlivosti, kterou řada z nich podepisuje, mezi sebou nemohou výši mzdy sdělovat. Server Seznam Zprávy ovšem před nedávnem uveřejnil článek, ve kterém se píše, že pracovníci spolu mohou beze strachu probírat, jaký plat berou.

Doložky o mlčenlivosti pro ně totiž nemají právní následky. Toto tvrzení potvrzuje v textu kancelář ombudsmanky a dokládá to i výsledek právní analýzy, kterou si nechalo vypracovat ministerstvo práce a sociálních věcí.

To, že spolu nemluvíme o svých mzdách, je samozřejmě výhodné pro zaměstnavatele. Pro zaměstnance ale ne. Minimální důstojná mzda tak před nás staví zásadní otázky: Berete důstojné peníze? A pokud ne, není na čase probrat to s kolegy a kolegyněmi?

Autorka je dramaturgyně a scenáristka