Kirill I. se stal novým patriarchou ruské pravoslavné církve

31. leden 2009

Ruská pravoslavná církev má nového patriarchu: je jím dosavadní metropolita Smolenský a Kaliningradský, šéf oddělení pro zahraniční styky Moskevské patriarchie a dočasný hlava ruské pravoslavné církve Kirill.

Kirill je jedním z nejviditelnějších mužů Ruské pravoslavné církve. Dvaašedesátiletý špičkový pravoslavný hodnostář již od roku 1994 týden co týden vysílá v ruské státní televizi pořad Slovo pastýře a také fakt, že často reprezentoval Ruskou pravoslavnou církev navenek a že je tudíž znám i ve světě. Pravoslaví je už ze své podstaty systémem velmi uzavřeným a snad i nedůvěřivým a tím pádem vůči světu mimo své hájemství vnějšímu podezíravým. Dobrá znalost angličtiny, příslovečná energičnost, mimořádné diplomatické dispozice a také osobní charisma Kirillovi poskytly tolik dobrých bodů, že nad svým hlavním konkurentem a bývalým podřízeným metropolitou Klimentem zvítězil rozdílem třídy.

Tohoto vítězství Kirill dosáhl i přesto, že mnozí znalci poměrů v Ruské pravoslavné církvi se obávali, aby současný patriarcha nedoplatil na to, že nálady ve vysokém pravoslavném kléru, který ho na archijerejském sněmu minulou neděli výrazně preferoval, mohou nakonec vypadat jinak než klima mezi delegáty celocírkevního sněmu. Ten totiž o jménu nové hlavy ruské pravoslavné církve rozhodoval v poslední instanci. Ukázalo se však, že tyto obavy byly liché a že ruská náboženská komunita, reprezentovaná na sněmu také mnichy, nižším duchovenstvem a laiky, není tak konzervativní, jak se všeobecně soudí.

Logo

Kirill je ovšem ruským nacionalistou a člověkem, který považuje silný ruský stát za samozřejmost a jehož vize se tak v podstatě kryjí s tím, co na politické scéně současného Ruska reprezentují Vladimír Putin a jeho alter ego, dnešní prezident Dmitrij Medveděv. Ostatně pokud někdo od Kirilla očekává liberální revoluci v ruském pravoslaví, mohl by se nakonec dočkat stejného zklamání, jakého se na vrcholné ruské politické scéně přednedávnem dočkali vyznavači údajného Medveděvova liberalismu.

autor: ldo
Spustit audio

Více z pořadu