Kerry a Bush se utkali kvůli válce v Iráku

Z velké části se věnovali zahraniční politice a především válce v Iráku, která - jak se potvrzuje - bude zřejmě hrát rozhodující úlohu v listopadových prezidentských volbách.

Byla to debata ostrá, ale vyvážená a neměla jednoznačného vítěze, i když některé průzkumy veřejného mínění se po debatě těsně přikláněly k názoru, že zapůsobila o něco příznivěji ve prospěch senátora Kerryho. Na definitivní posouzení skutečných změn volebních preferencí je však v této chvíli ještě příliš brzy.

Oba protagonisté v televizi používali známé argumenty, ale zároveň předvedli, jak rozdílné představy mají o způsobech, jimiž by měla Amerika dosahovat svých cílů ve světě. Prezident Bush podle očekávání velmi věrohodně obhajoval svá rozhodnutí ohledně války v Iráku, zatímco John Kerry ji označil za "debakl" a "kolosální chybu úsudku", která neposílila ale naopak oslabila bezpečnost Ameriky, protože odvrátila pozoronost od nejdůležitějšího úsilí, jímž mělo být především rozbití teroristické sítě Al-Kajdy.

"Saddám Hussein nás nenapadl, napadl nás Usáma bin Ládin," prohlásil Kerry v okamžiku, kdy se zdálo, že v debatě s Bushem vítězí.

A prezident Bush na to mohl jen odpovědět, že válka v Iráku dlouhodobě omezí hrozbu terorismu tím, že podpoří šíření demokracie na Blízkém Východě a dovolí Spojeným státům ofenzivně zaútočit proti teroristům.

První debata prezidentských kandidátů proběhla v době, kdy George Bush sice vede před Kerrym v průzkumech veřejného mínění, ale zároveň narůstají pochybnosti o smyslu irácké války vzhledem ke stále rostoucímu násilí.

A zdá se, že Johnu Kerrymu se podařilo napravit dojem, že by snad nebyl dobrým vrchním velitelem branných sil.

Shodli se s Bushem na tom, že největší nebezpečí v dnešním světě představují nekonvenční zbraně hromadného ničení, pokud by se dostaly do rukou zločinců a že Sadám Husajn vypadal jako takové nebezpečí. A shodli se i na tom, že Spojené státy se nemohou stáhnout z Iráku ukvapeně. Ale lišili se v názorech téměř na všechno ostatní - od genocidy v Súdánu až po šíření jaderné technologie do Severní Koreje a Íránu.

V historii amerických prezidentských voleb mají podobné televizní debaty své velmi důležité místo. A analytikové tamní politické scény připomínají, že tyto duely před televizními kamerami už vícelikrát rozhodly o tom, kdo z kandidátů se stane prezidentem - je například nepochybné, že pomohly zvítězit už Johnu Kennedymu v roce 1960 anebo Ronaldu Reaganovi v roce 1980 a také Georgi Bushovi před čtyřmi lety.

Svou roli přitom samozřejmě sehrávají i zdánlivě drobné a povrchní momenty, různá gesta, povzdechnutí a vše, co je vidět na obrazovce. Zatímco Bush působí dobře jako silný a rozhodný politik, který nezaváhá a má skutečně svoji vizi, Kerry se více soustředil na detaily a měl méně co říci v dlouhodobém výhledu americké politiky. Uchyloval se pak jen k obecným prohlášením, jako je tvrzení, že by chtěl více spolupracovat se spojenci anebo budovat těsnější vztahy s umírněnými představiteli muslimského světa.

Bleskový průzkum veřejného mínění, který provedla bezprostředně po debatě televize ABC mezi diváky naznačuje, že o něco více lidí mělo dojem - jak už bylo řečeno - že v duelu zvítězil Kerry a méně diváků označilo za vítěze Bushe. Na jejich volebních preferencích se ale nic nezměnilo a nadále vedl Bush o 4 procentní body.

Je tedy zřejmé, že včerejší debatou ještě nic neskončilo a že teprve další průběh předvolební kampaně v příštích týdnech může něco změnit - ať tak či onak. Doufejme jen, že volby nakonec nebudou tak těsné, aby se musely zase přepočítávat volební lístky, jako tomu bylo naposledy - jak si dobře pamatujeme - v souboji Bushe s Al Gorem.