Keňa - putování po žhavé Africe (3. část)

Ze střední Evropy se do tropickými paprsky prozářené keňské Mombasy dostanete za necelých 8 hodin. Zeptáte-li se však obyvatel rovníkové Afriky na nejběžnější místní dopravní prostředek, v době meziplanetárních letů ukazují stále ještě na své nohy. Ti šťastnější se v Keni přemisťují na bicyklech a opravdu jen hrstka vyvolených se tady může pochlubit autem. Většina obyčejných Keňanů si totiž ze skromných příjmů nemůže za celý život našetřit ani na ojetý osobní vůz. Průměrný výdělek se pohybuje okolo 30 až 40 eur za měsíc. Dojde-li ke koupi auta, přednost většinou dostávají podstatně levnější ojetiny. Pro nové majitele však mají cenu zlata. Když je vlastník auta šikovný, může si totiž díky turistům přijít na slušné peníze.

Na keňských silnicích se jezdí, stejně jako třeba v Anglii, vlevo. Na cestách této bývalé britské kolonie míjíte kromě cyklistů nejčastěji speciální motorové tříkolky, neoznačené taxíky, autobusy s turisty, ale hlavně - silnice jsou plné tzv. matatu. Tyhle malé autobusy jsou jakousi obdobou naší městské dopravy. Na pravidelné trasy, jízdní řády nebo na označená stanoviště zastávek tady zapomeňte. Místní doprava funguje dobře i bez nich. Bez problémů jsme se malým mikrobusem dostali v jakoukoliv denní i noční hodinu téměř kamkoliv. Místní taxikář, 28letý Salim, nám přiblížil situaci ve městě: "Více než 70 procent lidí tady používá matatu. Kratší vzdálenosti, tak do dvou kilometrů, chodí místní pěšky." A s povzdechem dodal: "Taxíky tady využívá opravdu žalostně málo lidí, je to pro ně drahé. Nejčastěji vozím turisty."

K provozování autodopravy potřebujete v Keni pouze dvě věci: auto a platný řidičský průkaz. A pak už záleží jenom na vašich schopnostech. U taxikářů je důležité ovládat cizí jazyk - angličtinu, němčinu, ale také italštinu. Řidičům matatu pomáhají ve vozech ještě průvodčí. Vybírají peníze a zároveň fungují jako spojka v komunikaci mezi řidičem a cestujícími, to hlavně kvůli bezpečnému nastupování a vystupování. A kolik se tady za přepravu platí? Jak kdy a jak kde. "Jízdné se domlouvá s průvodčím, jednou můžete zaplatit o trošku víc, jindy míň," říká Salim a jakoby na omluvu dodává: "Ale řidič vám zastaví na požádání téměř kdekoliv."

Jízda po místních silnicích připomíná často náročnou rallye. Kličkování mezi nespočtem výmolů patří ke koloritu keňské dopravy, stejně jako pasoucí se dobytek podél cest a muzika, která se line z každého projíždějícího auta. Naši dopravní policisté by asi jen nevěřícně kroutili hlavami, s čím vším se tady jezdí. Místní strážce zákona ale zajímá hlavně dodržování rychlosti. Stejně jako u nás, i tady se o neštěstích na silnicích dozvíte z vysílání komerčních televizí. "Dříve bylo běžné, že matatu měly mnoho nehod," dozvídáme se od našeho průvodce Salima: "Jejich řidiči jezdili rychlostí až 120 kilometrů za hodinu a navíc velmi riskantně. Nyní je rychlost omezena na 80 a je víc kontrol." Změnila se také pravidla pro počet převážených osob. Dříve prý nikoho nezajímalo, kolik lidí se do matatu vejde. Dnes jich v něm může sedět maximálně čtrnáct.

Keňský taxikář|foto: archiv autorky

Salim pracuje jako řidič taxíku druhý rok. Většinou nabídne své služby partě turistů na celou dobu jejich pobytu. Nebyli jsme výjimkou. Bez taxametru nebo počítaných čekaček jsme za pevnou cenu projezdili pobřeží křížem krážem. Několikrát za den jsme se ale zastavovali u některé ze zdejších pump. Jak jsme se přesvědčili, všichni tankují benzín či naftu jen za minimální obnos. Je to údajně ta nejlepší obrana proti zlodějům, kteří prý dokáží odlehčit nádržím automobilů opravdu důkladně. Salimův vůz neměl sice klimatizaci, ale jízda s ním byla bezpečná a bez pokut. Doposud prý Salima chytili policisté pouze jedinkrát. Za rychlou jízdu dostal pokutu tisíc keňských šilinků, tedy v přepočtu asi 350 korun. Pro srovnání, zhruba stejný obnos dostával od nás za celodenní dopravní servis. Mohl však dopadnout mnohem hůř, pokuty totiž bývají daleko vyšší. Kolik? "To je různé, někdy 10 000, někdy 5 000 nebo jen 3 000. Nikdy ale nesmlouváme, policisté mají přirozenou autoritu a budí oprávněný respekt," říká taxikář.

Když jsme se Salima zeptali, jak často absolvuje pravidelné technické kontroly, jen nechápavě kroutil hlavou. S autem se prý v Keni jezdí obvykle tak dlouho, dokud úplně nevypoví službu. Teprve pak ho čeká generálka v některé z opravárenských dílen. S minimálním technickým zázemím se pak z vraků, do jejichž opravy by se u nás nepustil snad žádný automechanik, rodí opět provozuschopná auta. Nic se však nesmí uspěchat. A tak si na opraveného miláčka počká jeho majitel občas i několik měsíců. Mezi tím může vyměnit automobil třeba za kolo. Na stanoviště cyklotaxíků v Keni narazíte poměrně často. Kromě vstupní investice za bicykl totiž další peníze k jeho provozu nepotřebujete. Stačí naložit zákazníka na polstrované sedátko na nosiči, roztlačit a pak už jen šlapat a šlapat. A ceny? Minimální. Pětikilometrová trasa přijde na 30 šilinků, tedy zhruba desetikorunu. Bezkonkurenčně nejlevnější způsob přepravy využívají hlavně místní. Největší poptávka po cyklotaxících je v podvečer, kdy se lidé vracejí z práce domů.

Naše mapování dopravy v Keni jsme zakončili opravdu netradičně. Jen několik kilometrů za Mombasou jsme objevili moderní motokárové hřiště. Pánská část naší výpravy neodolala. Stačilo jen nasadit si ochrannou kuklu, helmu a vyrazit na trať! Tahle skvělá zábava pro velké i malé jezdce měla jen jedinou vadu na kráse. Zaplatit za desetiminutovou jízdu v přepočtu 10 eur si z místních mohli dovolit opravdu jen ti majetnější. Na dráze to bylo znát. Prohánělo se po ní jen asi pět vozů. A servis na hřišti? O bezpečnost se přímo na trase staralo okolo patnácti pomocníků. Díky několika monitorům, rozmístěným po celém areálu, se dosažené časy všech jezdců objevovaly okamžitě po projetí cílem. Přímo nad motokárovou dráhou byl nápojový bar. Celý areál byl odtud, z výšky 30 metrů, jako na dlani. A protože jsem se asi tak na hodinu stala nedobrovolnou kameramankou našeho televizního štábu, vybrala jsem si od kolegů pak právě v tomhle úžasném baru svoji zaslouženou odměnu. Keňský rum s ledovou tříští a tropickým ovocem chutnal opravdu skvěle! A odměna pro nejrychlejší jezdce zdejší dráhy? Rekordmani tu mají svoji tabuli cti s fotografiemi. Až sem někdy přijedete, možná, že na ní objevíte jméno některého z Čechů. Naši tady totiž jezdili jako draci!!!