Ke změně volebního zákona povede ještě dlouhá cesta

Právě ona, nezvyklá anebo chceme-li nestandardní, mohla sloužit jako ukázka akutní potřeby vystřídat daný volební model, za takový, ve kterém by převažovaly většinové prvky. A komu se opoziční smlouva nezdála, tomu Klaus se Zemanem mohli říci: my jsme o to také nestáli, ale co chcete dělat, když má vítězná strana podle stávajících pravidel rozdělování mandátů po volbách nedostatečnou sílu a musí hledat partnery pro většinu ve sněmovně, jenomže tito partneři nejsou ochotní spolupracovat? Je tedy třeba, aby se posílila pozice vítězů a ti měli volnější ruce.

Mělo a má to logiku. Strana, jejíž zisk ve volbách se pohybuje okolo třiceti procent odevzdaných hlasů je nucena spojit se subjekty s výsledkem mnohem hubenějším, ale jejichž nezbytnost pro vytvoření většinového kabinetu jim propůjčuje značnou váhu, hraničící třeba až s politickým vydíráním. Zdálo by se správnější, aby byl poměr sil změněn a vítěz "bral více" než dosud, kdy například prostřednictvím druhého skrutinia získávají menší strany další křesla a jejich role se tak posiluje.

Na druhé straně lze ovšem klidně říci, že by se politické strany měly mnohem více snažit o dohodu, která se v posledních letech na české politické scéně rychle vytrácela, a ne hned usilovat o změnu systému voleb jen proto, že se dominantní osobnosti jednotlivých politických subjektů neumí mezi sebou dohodnout.

Tak vzniká situace známá z šachu jako pat - totiž když ani černý ani bílý nemohou učinit jediný tah a hra je zablokována. Na rozdíl od pevných pravidel deskové hry je však politika živým organismem, tvořeným živými lidmi, a ti by se ze strnulosti šachových figurek, které prostě nemohou dělat jiné než předepsané kroky, mohli pokusit vymanit a pružně hledat nějaká východiska.

Demokracie je přece také dohodou.

Tou se po předčasných volbách v roce 1998 nakonec stala právě opoziční smlouva, jejíž výsledky však uspokojivé zatím nejsou i když jí byl faktický politický pat odvrácen. Hledat nový volební model je jistě jednou z možností jak příštím blokům předejít. Odpůrcům opoziční smlouvy se ovšem nezamlouvalo, že se o změně pravidel chtějí mezi sebou dohodnout jen ti právě silní, tedy ODS a sociální demokraté. O tak zásadní věci by měla hovořit celá veřejnost, a možná, že s ní také netřeba spěchat, že bychom ještě mohli počkat, zda se politická scéna neodblokuje sama, přirozenou cestou. Že na změny je po prvých letech obnovené demokracie ještě čas a zkušeností naopak málo.

Nicméně především ODS o změnu systému voleb neústupně usilovala a přiměla v tomto směru zřejmě jinak opatrnější sociální demokraty k tomu, aby byl návrh zákona vypracován a předložen parlamentu. ČSSD, pokud se chtěla udržet u moci, s tím nakonec musela souhlasit, ačkoliv by jí při současných průzkumech volebních preferencí nový systém voleb přinesl těžkou porážku a vše by tedy hovořilo pro to, aby věc odsunula stranou.

Ale stávajícímu vedení sociálních demokratů je patrně "košile bližší než kabát", čili přítomnost než budoucnost, a tak poslanecký klub ČSSD v prvním kole sněmovního rokování o tomto zákonu podle dohod s ODS novelu podpořil.

Zatím o mnoho nejde. Novelu teď budou poznámkovat sněmovní výbory. A i po případném přijetí zákona s ním bude muset souhlasit také těžko vypočitatelný Senát. A jak známo, skupina zákonodárců z horní komory uvažuje o tom, že vymění své ano pro změnu volebního systému jen za posílení pravomocí Senátu, což by ovšem asi vedlo k třesku mezi oběma komorami.

Poslanci se totiž těžko smíří s tím, že jim senátoři budou vracet zákony, které by pak sněmovna mohla napodruhé prosadit jen třípětinovou většinou.

A nadto si lze představit i všechny mladší poslance ČSSD, kteří uvažují o další politické kariéře a samozřejmě také o budoucnosti své strany a tom, jak bude moci ovlivňovat další vývoj, a kteří si dnes umí velmi dobře představit, že po uplynutí funkčního období Zemanovy vlády bude sociální demokracie natolik nepopulární, aby podle navrhovaného volebního modelu skončila hluboko v poli poražených.

Takže i když v prvním čtení poslanci stran opoziční smlouvy vládou předloženou novelu schválili, o jejím osudu ještě není zdaleka rozhodnuto.