Když se soudí politici

Podle nálezu Ústavního soudu je Paroubkova stížnost neopodstatněná. Šéf sociálních demokratů si stěžoval na to, že nemohl nahlédnout do vyšetřovacího spisu. Představitelé protikorupčního týmu policie tvrdili, že Paroubek nemůže nahlédnout do spisu, neboť není přímým poškozeným. Předseda Paroubek byl opačného mínění. Obhájci pana Paroubka přitom chtěli informace z vyšetřovacího spisu použít k očištění Paroubkova jména.

Kdyby náhodou někdo v mezičase zapomněl, o co vlastně jde, zde krátké připomenutí. Těsně před parlamentními volbami v roce 2006 se jakoby náhodou objevila zpráva o prorůstání organizovaného zločinu do vládních struktur. Tehdejší šéf policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice dostal za poněkud nestandardních okolností možnost seznámit příslušnou komisi Poslanecké sněmovny s jakýmsi kompilátem policejních zjištění, obecné šuškandy a čirých dezinformací. Tehdy to bylo vydáváno za důkaz, že se tehdejší předseda vlády Paroubek, tehdejší ministerstvo vnitra a tehdejší policejní prezident nějakým způsobem snaží zasahovat do vyšetřování některých případů.

Pozdější vyšetřování ukázalo, že zpráva, zvaná od té doby "Kubiceho", trošičku přeháněla. Vlastně spíše hodně přeháněla. Vlastně ještě spíše - nebyla o ničem pořádném. Hlavním výsledkem zveřejnění oné zprávy, což je kauza sama pro sebe, neboť při tom proběhl masivní a nejspíš řízený únik tajných policejních informací rovnou do sdělovacích prostředků, se tedy jeví to, na co si až do dnešních dnů předseda Paroubek stěžuje - došlo totiž k poškození jak jeho osoby (neprokázanými nařčeními z ovlivňování vyšetřování), tak také značky "ČSSD" (na všechny sociální demokrat padl stín z nařčení uváděných v Kubiceho zprávě). Sociální demokracie, jak známo, v následných volbách utrpěla těsnou, leč pro podobu budoucí vlády rozhodující, porážku.

Po dvou letech od vzniku kauzy tu tedy máme Ústavním soudem posvěcené ticho po pěšině. Kubiceho zpráva se prokázala jako neprůkazná, v mezičase byli formálně (malými peněžními tresty) postiženi politici, kteří se postarali o rozsev tajných informací v médiích, pan Kubice se s prací u policie rozloučil (a řada jeho spolupracovníků spolu s ním), sociální demokracie je v opozici a pan Paroubek nemůže použít informace, které mohly posloužit k poopravení jeho pověsti.

V normálním styku mezi lidmi se na srovnatelný úkaz, nastane-li ve styku dvou normálních občanů, říkává: "Ano, jistě máte pravdu - ale nevěřím vám nic..." Jenže, jde-li o nález Ústavního soudu, říkáme: "Rozhodnutí Ústavního soudu respektuji..."

Podobně nekonečnou kauzu může veřejnost sledovat od přibližně stejného dějinného období. Táhne se od jmenování Jiřího Čunka do vysokých vládních funkcí. Nejnověji se policie zabývá dalším trestním oznámením na místopředsedu vlády a předsedu KDU-ČSL, které tentokrát míří na údajné porušování povinnosti při správě cizího majetku. Podle oznámení, které podal technický správce Centrálního registru dlužníků ČR Jiří Jehlička, se jedná o jisté detaily z již ukončeného trestního stíhání pana Čunka ohledně údajné korupce. Pan Jehlička totiž v novém trestním oznámení na Jiřího Čunka citoval právě z usnesení jihlavského státního zastupitelství o zastavení Čunkova stíhání.

Z tohoto spisu vyplývá, podle podavatele trestního oznámení, že Čunek jako tehdejší vsetínský starosta prodal jedné realitní společnosti podíl ve společnosti Vsetínské byty, s.r.o. hluboko pod tržní cenou. Rozdíl mezi cenou určenou znaleckým posudkem a skutečnou cenou činí nějaké tři milióny korun. Policie nyní prošetřuje, zda se touto okolností nezabývalo již některé z předchozích vyšetřování pana Čunka. Jestli ano, trestní oznámení spadne pod stůl. Jestli ne, bude se jím zabývat vsetínská policie.

Pan Čunek se novému trestnímu podání, jak možno číst na zpravodajských serverech, tak trochu posmívá a naznačuje, že znalecký posudek vypracovala prý "nezkušená" firma, která se dopustila chyb a dodává, že by bylo na místě uvažovat o tom, zda by ona společnost ještě "měla mít razítko".

Tomu se (opět v lidové, tedy upřímné řeči) říká vyhrožování. Zdá se ale, že obě zmíněné kauzy jsou nyní, ve světle (či spíše stínech) probíhajícího procesu ve věci týrání dětí, trochu mimo centrum pozornosti. Vždyť jde "jenom" o korupci, "jenom" o zneužívání pravomocí veřejných činitelů, "jenom" o prorůstání organizovaného zločinu do vládních a státních struktur. Jde o něco, na co už jsme si zvykli...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .