Kdo bude zvolen do čela Evropské komise?

José Manuel Barroso, liberální představitel Evropské komise, jenž má pro své znovuzvolení podporu všech hlav států a vlád Evropské unie, a to i levicových, a jehož znovuzvolení se zdálo předem vyhrané, má důvody ke znepokojení. V novém Evropském parlamentu má sice podporu hlavní skupiny poslanců, konzervativců z Evropské lidové strany, ale ostatní, plus socialisté, jejichž skupina se už nejmenuje Evropská socialistická strana, ale přijala zvláštní název - Pokroková aliance socialistů a demokratů - zkratkou S a D - se usilovně snaží nalézt alternativního kandidáta, nebo ovlivnit jeho program.

Proti Barrosovi se od počátku ostře staví klub evropských zelených v čele s Danielem Kohn-Benditem, který má 54 europoslanců, a jimž vadí hlavně to, že Barroso hájí zájmy velkých států. Ti vytáhli do boje pod heslem Stop Barroso. A nejsou jediní, kdo kritizují jeho volbu. Další komplikací pro Barrosa je, že liberálové si zvolili za nového předsedu bývalého belgického premiéra Guye Verhofstadta, jeho neúspěšného soka v roce 2004. A Verhoftadt, autor knihy proti Barrosově Komisi, mu nic neodpustí. Liberálové z klubu ALDE, který má 84 europoslanců, chtějí jednak jasné politické rozhodnutí států, a také žádají od Barosa ambiciózní program proti krizi. Silná socialistická skupina evropských poslanců, jichž je 184, změnila tón. Její předseda, Němec Martin Schulz, který také pokukuje po druhé polovině předsednictví, 2.července řekl, že nechce uspěchanou volbu patnáctého července a že rozhodnutí zvolit znovu Barrosa je špatné, protože to není dobrý kandidát. Kdyby se volba konala v červenci, skupina by hlasovala jednohlasně proti Barrosovi.

Jedním z prvních hostů švédského předsednictví byl ve Stockholmu 3. července - jak jinak - francouzský prezident Sarkozy, který společně s kancléřkou Merkelovou Barrosovu kandidaturu podporuje. A zde se ukázaly rozpory mezi politikou švédského předsednictví a politikou francouzského prezidenta. Měl přijet původně již druhého, ale návštěva byla odložena, oficiálně z důvodů diplomatického kalendáře, ale podle Le Mondu to bylo ve skutečnosti po interview, které poskytl švédský ministr zahraničí pravicovému listu Le Figaro, a v němž říká, že "je třeba zabránit zastavení rozšiřování Evropské unie, a že to se týká zvláště Turecka." Otázka přijetí Turecka do EU ale není jediným sporným bodem, v němž se neshodne švédské předsednictví s francouzským prezidentem. Dalším třecím bodem je rozpočtová disciplína při řešení hospodářské krize. Sarkozyho projev, v němž říkal, že není stoupencem politiky úsporných opatření a že naopak dává přednost úvahám o nových investicích, financovaných velkou státní půjčkou, vyvolal ve Stockolmu, ale i v mnoha dalších evropských metropolích, značný rozruch. A švédský ministr zahraničí na to reagoval slovy, že nyní nastal čas na nouzovou strategii, a to zejména pro země s velkými rozpočtovými schodky. A zatřetí se neshodnou v postavení evropských institucí po vstupu v platnost Lisabonské smlouvy, které se očekává počátkem příštího roku, pokud Irové text ratifikují ve druhém říjnovém referendu. A hlavně zde jde o profil budoucího stálého předsedy Evropské rady. Ve dnešní nebývalé situaci, mezi platnou smlouvou z Nice a Lisabonskou smlouvou, která se právě ratifikuje, by se červencové volby předsedy Evropské komise konaly podle podmínek smlouvy z Nice, to jest většinou přítomných poslanců, kterou je snadnější získat. Vyčká-li se do podzimu, po druhém irském referendu o Lisabonské smlouvě, bude se hlasovat podle nových, tvrdších podmínek, a to většinou registrovaných. Proto se Barroso tak snaží, aby byl zvolen v červenci, aby se vyhnul novým pravidlům. Ale četné výhrady přiměly švédské předsednictví odložit volbu, pokud možno na 15. září, budou-li poslanci souhlasit. Švédský ministr zahraničí Frederik Reinfeldt musel 3.července po schůzce s prezidentem Sarkozym připustit, že nebude možné přesvědčit Evropský parlament, aby již v červenci podpořil novou Barrosovu kandidaturu do čela Evropské komise. Podle Sarkozyho to není žádné drama, bude-li designace 15. července, nebo 15. srpna. Důležitá bude shoda mezi dvěma hlavními institucemi Evropské unie, Parlamentem a Radou. Podle předsedy evropských socialistů Martina Schulze je to ale neúspěch Rady a velká rána pro pana Barrosa. Podle něj musí Barroso vypracovat svůj program ve shodě s parlamentními skupinami, chce-li být znovu zvolen. Agendu si stanoví Evropský parlament, a ne šéfové států a vlád. Je nepravděpodobné, že Evropská rada po své jednoznačné podpoře Barrosovi změní svůj názor. Leda by se jí zdálo vhodnější dopřát sluchu Evropskému parlamentu a navrhnout nějakého alternativního kandidáta. Mohl by to být Guy Verhofstadt, na němž je celková shoda, ale jehož handicapem je, že nepatří k největší skupině v Evropském parlamentu, k Evropské straně lidové. Jako další se rýsují jména německého ministra vnitra Wolfganga Scheubleho či bývalého britského eurokomisaře Chrise Pattena, nebo Itala Mario Montiho.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .