Kauza Kořistka

Zdeněk Kořistka v Mladé frontě Dnes vloni v srpnu prohlásil, že mu blízký spolupracovník Mirka Topolánka Marek Dalík a lobbyista Jan Večerek nabízeli deset milionů korun za to, že nepodpoří Grossovu vládu. Vzhledem k těsné většině ve sněmovně to mohl být jeden ze způsobů, jak přivodit pád kabinetu. Podmiňovací způsob je samozřejmě na místě. Nikdo totiž neprokázal a už patrně neprokáže, že k podobné nabídce vůbec došlo. Přesto případ plnil titulní strany deníků a vyvolal rozruch na politické scéně. Některé postupy policie a výroky politiků ze všech částí politického spektra totiž měly ke standardnímu chování daleko a mohly vyvolávat podezření, že jde spíše o politické hrátky, než o snahu dobrat se pravdy. Takže i nadále se může spekulovat o několika verzích. Samozřejmě pokud to ještě někoho s odstupem doby vůbec zajímá. První je založena na tom, že úplatek nabídl Kořistkovi tajemník Mirka Topolánka Marek Dalík. Druhá počítá s tím, že úplatek nabídl lobbysta Jan Večerek.

Třetí varianta pracuje s možností, že úplatek vůbec nepadl a že skandál měl poškodit Občanskou demokratickou stranu. Vše nasvědčuje tomu, že už bude velice obtížné získat nějaké nové poznatky. Právě výslech údajně nového svědka toho byl názorným příkladem. Proto je velmi pravděpodobné, že kauza se definitivně rozplyne do ztracena. Možná, že za pár let už stranou zájmu médií se maximálně dočkáme verdiktu soudu týkající se Dalíkovy žaloby na Kořistku kvůli poškození dobrého jména. Přesto některé okolnosti kauzy stojí za připomenutí, protože se objevují i v jiných případech, byť v trochu jiných souvislostech. Řeč je například o sporech týkajících se legálnosti odposlechů telefonů několika osob. Ty v průběhu vyšetřování přiživila skutečnost, že obhájci Marka Dalíka Stanislavu Devátému nebyl původně umožněn přístup ke kompletnímu vyšetřovacímu spisu.

Podle krajské státní zástupkyně policie v tomto bodě pochybila. A protože v části spisu, kterou mohl Devátý v té době prostudovat, nebylo o odposleších nic, objevily se spekulace, že byly právě v utajované části. Zarážející byla v této souvislosti slova krajské státní zástupkyně Andělové, že ani ona na odposlechy nenarazila. Zkrátka kolem legálnosti odposlechů byly pochybnosti. Podobné se objevily například v nejnovější kauze týkající se politiků a korupce. Řeč je o poslanci Doležalovi. V jeho případě dospěl mandátový a imunitní výbor k závěru, který legálnost odposlechů zpochybnil. Buďto je režim jejich nasazování tolik neprůhledný, že umožňuje politikům a advokátům jejich zpochybňování.

Nebo se policisté snaží pohybovat na hraně zákona. Případně politici a advokáti využívají neznalosti veřejnosti a neoprávněným nasazováním odposlechů pouze klamou. Přesto opakované nesrovnalosti v této oblasti by měli politiky motivovat k jasnému stanovisku. Buďto je zákonná úprava v pořádku a zneužívání není možné, nebo je třeba zprůhlednit pravidla hry. Další zajímavou okolností, která provázela kauzu Kořistka a lze ji vystopovat i v případu poslance Doležala, je nešikovnost ministra vnitra, se kterou se do obou případů zapletl. V Kořistkově kauze šlo o komentování vhodnosti nasazení detektoru lži a jeho výsledků na veřejnosti. V souvislosti s poslancem Doležalem bylo pak přinejmenším nešikovné, že ministr vnitra zval do sněmovny policisty, listoval ve spisu a vyjednával se státní zástupkyní o dodání dalších jeho částí.

V obou případech mohl vyvolávat dojem, že je na vyšetřování nějakým způsobem zainteresován. A protože pokaždé šlo o lidi spojené s opoziční ODS, mohli občanští demokraté osočovat ministra z politických tlaků. Zkrátka obě kauzy názorně dokazují, že pokud vyšetřování začnou komentovat politici, má policie velmi ztížené podmínky pro práci. Když se k tomu přidají některé její nestandardní kroky, které podezření z politických tlaků mohou umocňovat, je velmi obtížné dobrat se k serióznímu konci dané kauzy. Možná, že právě o to jde.