Kateřina Perknerová: Škola za trest. Ale nemusela by být
Blíží se letošní vyhlášení Ceny pro mimořádně inspirativní učitele Global Teacher Prize 2022. Je to akce, během níž plesá srdce každého člověka, jenž sní o škole, kam se děti těší. Finalisté jsou pedagogičtí nadšenci, kteří vykládají látku tak, jako by šlo o vzrušující dobrodružství. Ve spolupráci se svými žáky odhalují krok za krokem to, co jejich obor skrývá.
Nechávají je klást otázky, dobírat se řešení, objevovat svět ne coby hotový balíček mouder, nýbrž nekonečnou studnici poznání. Trefně pak dostávají k finanční odměně i malou jablůňku, symbol růstu a staré dobré pravdy o stromu, jehož plody odpovídají vynaloženému úsilí a správně nakypřené půdě.
Čtěte také
Hosté i vyznamenaní učitelé mají po takovém slavnostním večeru pocit, že české školství se ubírá správným směrem. Je to opravdu tak? A čím by se měl úspěch měřit? V tomto ohledu jsme svědky mnohaletého tápání.
Kdybychom si vzali na pomoc letošní výsledky státní maturity, na žádnou oslavu by to nebylo. V českém jazyce a literatuře neuspělo 9,4 procenta středoškoláků, tedy o 4,7 procenta víc než loni. Z matematiky sice propadlo o šest procent maturantů méně, ale i tak je to hodně, neboť tento předmět si volí žáci, kteří jsou v něm silní, konkrétně 17 procent všech prvomaturantů. Ostatní dali přednost cizímu jazyku. O čem ale vlastně tato čísla vypovídají?
Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem
Čtěte také
Umanutá soustředěnost na výsledky maturitního didaktického testu, eventuálně na jednotnou přijímací zkoušku na střední školy, definuje český vzdělávací systém nejvýstižněji. Není proto divu, že ministr školství Petr Gazdík hodlá právě tento gordický uzel rozetnout. Maturita se možná rozdělí na studijní a profesní, centrální přijímačky by se mohly zrušit úplně. Kromě toho chce také do základních škol dostat co nejvíc psychologů, sociálních a speciálních pedagogů.
V situaci, kdy v září do lavic možná zasednou desítky tisíc ukrajinských dětí, je to důležitější než kdykoliv dříve. Mimochodem, v mnoha ohledech mohou být pro české spolužáky vzorem. Podle mezinárodní studie HBSC chodí 30 procent malých Ukrajinců do školy rádo, zatímco Čechů pouhých 10 procent. „Ať jde o kouření, konzumaci alkoholu, nebo experimenty s marihuanou, ukrajinské děti patří statisticky k té části Evropy, kde je rizikové chování spíše výjimkou,“ říká Michal Kalman, vedoucí výzkumného týmu z Univerzity Palackého.
Čtěte také
Když se díváme východním směrem, často máme tendenci ohrnovat nos, ale zmíněný výzkum ukazuje, že neoprávněně. Například Ukrajina patří k zemím, kde se rodina každý den sejde alespoň u jednoho společného jídla, konkrétně v 73 procentech případů. „Společné stolování je pevnou součástí ukrajinské kultury. A nejde jen o jídlo, ale také o komunikaci v rodině a těsné rodinné vztahy v obecné rovině,“ říká Dasha Pavlova, hlavní řešitelka studie HBSC na Ukrajině. I v tomto údaji lze hledat jeden z důvodů, proč Ukrajinci nyní tak statečně brání svou vlast, která je v jejich pojetí širší rodinou.
Snad české školství ukrajinské žáky neotráví. Když sledujeme vášnivou debatu o zachování či rušení dvou povinných cizích jazyků, nelze to vyloučit. Jistě platí, že kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. Jen se těžko hledá spojení mezi touto pravdou a nucenou cizojazyčnou výukou. Přesto se sepisují petice a vytváří další situace, proč tuzemské děti nemají školu rády.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
