Katedrála patří církvi

Učinili tak vládním nařízením, se zápisem do příslušných pozemkových knih se prý už neobtěžovali. Právě z tohoto faktu vychází opakovaně verdikt soudu, že katedrála nikdy církvi patřit nepřestala.

Vzhledem k historii by bylo přesnější tvrdit, že katedrála nepřestala patřit sama sobě. Samozřejmě je velmi obtížné si v praktickém životě představit, že nějaká významná stavba patří sama sobě, tedy že se sama stará o svoji údržbu a provoz. Proto ji v době před polovinou padesátých let minulého století spravovala Metropolitní kapitula u svatého Víta, po tomto datu Správa Pražského hradu. Takže by se spor neměl vést o vlastnictví katedrály, ale o to, kdo ji bude provozovat.

Z logiky věci, že se jedná o katedrálu, by se o její provoz měla starat církev. Problémem svatovítské katedrály je však v současné době fakt, že jde o významnou stavbu, která dávno přerostla pouze církevní hranice a stala se i významnou památkou, která žije nejenom církevním životem. Zkrátka svatovítská katedrála není pouze výrazným symbolem katolické církve, ale i české státnosti. Z tohoto úhlu pohledu by asi nejrozumnějším řešením bylo, kdyby se o provoz katedrály mohla podělit církev se státem. Problém je v tom, že jejich vzájemné vztahy jsou neurovnané. Proto by jen těžko v tuto chvíli mohly dojít k nějaké rozumné dohodě. Třeba ve formě vytvoření nějaké neziskové nadace, která by katedrálu spravovala a jejíž statut by zaručil, aby práva ani jedné ze stran nebyla v budoucnosti nijak krácena.

O tom, že podobný vývoj v nejbližší době není reálný, svědčí opakované soudní spory, které se o katedrálu vedou více než deset let. Navíc nejnovější výrok přiřkl katedrálu definitivně církvi. A toto rozhodnutí nemůže oddálit ani dovolání k Nejvyššímu soudu. To má být podáno podle advokátky z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Možná, že by o katedrále bylo pravomocně rozhodnuto dříve, kdyby šlo pouze o tento chrám. Spor se však vede i o další lukrativní stavby a pozemky v areálu Hradu, které ke svatému Vítovi náleží. Jde tedy o mnohamilionové zisky z jejich využívání. Bude tudíž zajímavé, jak se tyto problémy a různé dlouhodobé závazky podaří vyřešit po té, co bude katedrála převedena církvi. Ať už tyto záležitosti dopadnou jakkoli, je velmi pravděpodobné, že život katedrály se zásadním způsobem nezmění. Lze si obtížně představit, že by církev dopustila její zruinování. Zároveň je zřejmé, že ani pod Správou Pražského hradu po listopadu 89 nechátrala. Dokonce ani komunisté si nedovolili v hodně pohnutých padesátých letech tento chrám pro církevní účely uzavřít.

Zkrátka výrazný symbol katolické církve i české státnosti by měl být správně ošetřován bez ohledu, zda ho vlastní jedna nebo druhá strana. Když přežil během několika staletí různé pohnuté okamžiky dějin této země, neměl by na tom nic změnit ani fakt, že po několika desetiletích pod patronací státu se svým způsobem vrací církvi. Lze si těžko představit, že by ji církev nechala otevřenou jen pro výhradně církevní účely.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání