Kasina jako lakmusový papírek ruské demokracie

Cíl mají oba jediný, přesvědčit diváky, že všechno jde podle jejich vůle a pokud ne všechno, pak skoro všechno. Supermanský styl prvního muže vlády inspiroval skupinu Murzilki Intl. k remixu Mládkova hitu Jožin z bažin, v duchu Putin jede do Pikaleva, rozuměj fiktivního městečka udělat pořádek. A prezident Medveděv je zdá se dalším adeptem na posměšný remix. Hned zkraje tohoto týdne přijal v Kremlu generálního prokurátora Jurije Čajku, aby s ním probral naplňování litery zákona o kasinech. Ta od 1. července smějí fungovat jen ve speciálních zónách, buď daleko od civilizace, bez jakékoliv infrastruktury, nebo bez infrastruktury, ale v oblasti už teď rizikové, protože postižené epidemií nemoci AIDS, v pobaltském Kaliningradu, odděleném od Ruska Litvou.

Podle prezidenta uzavřené herní domy ale fungují dál pololegálně, nebo ilegálně. Pokud pololegálně, je otázka, jak dobrá je právní norma, když umožňuje polovičatost zapovězeného. V obou případech je ale, podle Medveděva třeba, aby ruka spravedlnosti tvrdě udeřila. To v praxi znamená zavřít nelegální bookmakery za mříže. Bez ohledu na to, že už dlouho ruské věznice praskají ve švech, že lidé, kteří jimi projdou se ve své většině vracejí do normálního života s nebezpečnými infekčními nemocemi, které chytí v kriminále.

Generální prokurátor nedostatky ruského vězeňství samozřejmě nevidí a shoduje se pochopitelně s prezidentem, že nelegální kasina jsou výsměchem společnosti a diskreditují státní mechanismus. Tak, jak budeme aktivní, jak budeme důrazní, tak budou občané posuzovat spravedlnost v naší zemi, řekl před objektivem kamery ruské státní televize prezident se zdviženým obočím. Medveděv nevidí a nechce vidět, že stát se spolehlivě diskredituje svým každodenním přístupem k občanům, přezíravostí úřadů, zkorumpovaností byrokratů, policistů, vojenských odvodových komisí a v novém systému přijímacích zkoušek na univerzity také vysokých škol. A v neposlední řadě samotným zákonem o zákazu kasin, protože o práci přišly ze dne na den tisíce lidí.

Je to ale pro stát a vnitro přece tak jednoduché, mnohem jednodušší, než udeřit na tisíce zkorumpovaných státních úředníků, policajtů nebo i jen univerzitíních učitelů. není pochyb o tom, že postup státu podporují určitě příbuzní těch, kteří propadli hazardu. Ale statisticky je v Rusku mnohem více alkoholiků. Podle některý studií alkohol "spláchl" za posledních 20let čtvrtinu ruské pracovní síly. Přitom stát vesele těží z lihového monopolu a neuvažuje o tom, že by alkohol vykázal do vybraných a nedostupných oblastí, kde by se smělo sice pít, ale nebylo by co. Podobně jako jsou na tom kasina vyhoštěná do pustin. Ne, nezastávám se hazardu, zamýšlím se jen nad zdravým rozumem zákonodárců, nebo spíše nad motivy politiků. Vodku vyrábějí většinou ruské lihovary, kasina provozovali ovšem většinou Nerusové. Nebude právě tady zakopaný pes?

Vždyť prohibicí, ani zákonem o hazardu ještě nikdo nikdy démony lidstva nezapudil. Naopak za Gorbačovova suchého zákona zmizel z obchodů cukr; lidé si pálili samohonku, pilo se dokonce i ředidlo . V drakonickém tažení proti hazardu nyní zmizel ze seznamu legálních sportů dokonce i poker, protože je to prý jen zástěrka hazardu. Zatímco poker je tedy hazard, sázení na koňské dostihy ne. Ruští senátoři připravují zákonnou úpravu, podle které se budou moci znovu otevřít sázkové kanceláře na závodištích, která patří státu, protože by dosavadní litera zákona omezovala rovná práva státní moci a soukromých subjektů. Uvidíme, kdy se ozvou chovatelé chrtů, nebo bojových psích plemen. Jisté ale je, že už se ke slovu přihlásili také cukráři. V některých hernách se totiž přeorientovali na bonbóny, které nahradily herní žetony. Jedna karamelka za 1000 rublů. Kilo na 50 tisíc, tedy asi 35tisíc korun, tolik stojí kilo černého kaviáru. Kromě pokeru může Rusko ale přijít i o svou popovou ikonu Allu Pugačevu. zanícená kasínová hráčka a neslavnější primadona uvažuje o tom, že se přestěhuje za hazardem do Kijeva, kde ještě dožívají kasína, byť i tam jsou už na indexu jurisdikce. Anebo do Minsku, kam se stěhuje populární moskevské kasino Šangri-la. Že by se tedy Bělorusko stalo postsovětským Monte-Carlem? Pak by ovšem ruský zákon o zákazu hazardu nebyl xenofobní, leč úplatkářský.

S takovým nečekaným příjmem by jistě Lukašenko prodloužil svou diktaturu a vzrostla by zřejmě i jeho ochota víc poslouchat Moskvu; třeba by dokonce uznal nezávislost samozvaných gruzínských republik Jižní Osetie a Abcházie, jak to dosud udělali dvě země Rusko a Nikaragua.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .