Kartou, nebo hotově? Je to věcí provozovatele. Odvádět bance 1,5 procenta z tržby je pro nás nepřijatelné, říká spolumajitelka Labské a Luční boudy
Řada hospod, restaurací či kempů odmítá platební karty, protože je to pro ně méně výhodné. „Každý provozovatel by si měl vybrat. Pokud je budeme nutit, nutíme je k uzavření smlouvy s nadnárodní společností,“ míní spolumajitelka Labské a Luční boudy Klára Sovová. „Trh nefunguje a v momentu, kdy 75 procent lidí chce možnost volby a pouze 10 procent chce platit v hotovosti, je dobře, že se vede veřejná debata,“ říká člen představenstva Hospodářské komory Luboš Kastner.
Sovová opakuje, že rozhodnutí o tom, jestli bude akceptovat bezhotovostní platby, je věcí provozovatele. Připomíná, že na Labské boudě karty neberou, na Luční boudě je naopak preferují.
Čtěte také
„Na Labské nebereme karty z toho důvodu, že jsme před dvěma lety narazili na takové jednání v bance, že smlouva byla pro nás nevýhodná. Nepodařilo se nám dohodnout a kvůli kartám jsme se tak nějak trošku zasekli a udělali jsme si tam platby v hotovosti. Na Luční boudě platby kartou preferujeme. Tam si to zákazník může objednat sám a zaplatit, je to vlastně takový on-line shop,“ vysvětluje.
Kastner, který je také restauratérem, nesouhlasí s tím, že jsou pro podnikatele v gastronomii podmínky ze strany bank kvůli mezibankovním poplatkům velmi nevýhodné.
„Když se podívám na data, obchodník, který akceptuje bezhotovostní platby, má v českém průměru v gastronomii o 15 procent vyšší tržby. To znamená, že možnost akceptace karty mi přináší vyšší tržbu, potažmo když odpočtu procenta, tak mi přináší i vyšší zisk. Ve městech to je samozřejmě citelnější než někde na periferii nebo v horách,“ nastiňuje.
Čtěte také
Nemožnost platit kartou považuje v dnešní době za nepřijatelnou také z hlediska služby pro zákazníky, pro hosty.
„Chci hosta nadchnout, chci mu připravit podmínky, ze kterých bude mít radost. Chci ho rozmazlit, aby u mě utratil co nejvíce peněz. A pokud se mi na horách šplhá rodina s dětmi s maximálně tisícikorunovou nebo dvoutisícikorunovou bankovkou, mám omezený rozpočet, který ta rodina může utratit. Nemůžu požadovat vyšší tržbu a je to velmi nekomfortní situace. Lidé to začínají říkat, začínají to sdílet na sociálních médiích. Já žiji heslem ‚náš zákazník, náš pán‘ a službu se snažím provést tak, aby mi samozřejmě vydělala,“ konstatuje.
O zákazníky nepřicházíme
Sovová nesouhlasí s tím, že provozovatelé, kteří akceptují platby kartou, mají vyšší tržby.
Čtěte také
„My jsme si prostě vyhodnotili, že tržby máme pořád stejné a o zákazníky nepřicházíme. Přímo na Labské boudě máme bankomat, takže kdo chce, může si tam peníze vybrat. Nesouhlasíme s tím, že bychom z každé tržby, kterou uděláme, měli odvádět 1,5 procenta. Pro nás to je relativně v řádech statisíců a my máme vcelku vysoké náklady, co se týče třeba energií, staráme se o cesty. Jsme přesvědčeni, že dát bance těch 100 tisíc je pro nás možná z principiálního hlediska víc nepřijatelné,“ zdůrazňuje spolumajitelka Labské a Luční boudy.
Kastner připouští, že si platební metody každý musí vyhodnotit sám. Zdůrazňuje zároveň, že aktuální data potvrzují, že zájem lidí platit komfortně a bezhotovostně roste. Veřejná debata podle něj může vést i k inovacím v platebních metodách.
„Probudí možná samotné banky, protože klienti jim rostou pod rukama. A když vidím, že obchodník podle tvrdých dat prostě vydělá víc, tak se snažím stejně jako členové Hospodářské komory přinést prostředí, které podnikatelům vydělá více peněz. To je jednoduchá úměra a to, jak to skončí, necháme na vývoji trhu,“ soudí restauratér a také člen vedení Asociace malých a středních podniků.
Poslechněte si celou debatu ze záznamu. Moderuje Karolína Koubová. (repríza)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
