Karel Hvížďala: Proč se dlužníci tetovali

1. březen 2023

Ve Sněmovně čeká na schválení zákon, který má jasně oddělit politickou a ekonomickou moc od médií. Jakub Michálek, předseda poslaneckého klubu Pirátů, řekl: „Politici, kteří vlastní mediální domy, pokřivují svobodnou soutěž.“

A jsou-li k tomu podnikateli, kteří mají miliardové dluhy, tedy závazky vůči jiným korporacím, a zájem o výdělek vlastních firem, nemohou nikdy svobodně řídit stát. Jsou příliš určeni druhými a svými zájmy, nemohou být dobrými služebníky státu.

Čtěte také

Kdybychom si nebyli vědomi těchto závazků, a spoléhali se jen na přírodu, veřejný prostor by byl nečitelný, deformovaný neznalostmi vztahů a rozhodovala by jen síla. Byla by narušena rovnováha, o kterou musí usilovat každý demokratický stát. Proto už kdysi dávno byla snaha tyto závazky zpřítomňovat.

V archaických dobách platilo, že když si někdo něco půjčil, směl si jej věřitel fyzicky označit tetováním či zjizvením jeho obličeje. Dlužník proto nikdy nezapomněl na dluh. Tělo svědčilo o činu, vazbách a závazcích, potažmo bylo samo závazkem vůči druhým. Dnes tetování či jizvy nahrazují informace o dluzích i způsobu podnikání, které musí majitelé zveřejňovat.

Česká tradiční něžná netečnost

A podobně je tomu s dotacemi: dotace představují peněžní dar zpravidla od státu či od Evropské unie, který však pochází z daní občanů, a proto jsou příjemci vázáni zákonnými závazky, které pak musí stát kontrolovat. V případě, že je příjemce dotací i vrcholným představitelem státu, pak by měl kontrolovat sám sebe, což je v rozporu se zdravým rozumem.

Čtěte také

A vlastní-li takoví lidé navíc ještě mediální koncern, mají možnost ovlivňovat ve veřejném prostoru paměť a vědomí: tedy manipulovat s informacemi o svých závazcích i podnikání. Filosofové hovoří o umělé výrobě paměti a vědomí, která se týká nitra nás všech.

Pokus vyřešit tyto spletité závislosti u našeho bývalého premiéra tzv. svěřenskými fondy se ukázal v tak malé zemi, kde tentýž muž vlastní okolo 250 firem jako pofidérní, protože premiér jen delegoval pravomoce ve fondu na svou ženu a advokáty, které stejně sám řídí.

Jenže upne-li někdo veškerou energii na to, aby zakryl, že firmy řídí a soustředí se hlavně na sebeprezentaci a propagaci, vzdává se sám sebe, jeho já se vytratí, a to je přesně to, co se stalo Andreji Babišovi. Už neví, kdo je, jednou bojuje proti korupci, chce pomáhat podnikatelům, podruhé se tváří jako sociální demokrat a potřetí jako krajní pravičák.

Karel Hvížďala

Proto je dobře, že mediální divize Agrofertu po schválení zákona bude na prodej. Zájem o koupi má miliardář Pavel Tykač, který nikdy nechtěl vstoupit do politiky a žije v zahraničí. Už samo vědomí možnosti nebezpečnou situaci řešit představuje pro nás naději. Zdá se, že česká tradiční něžná netečnost je pozvolna vytěsňována hutnějším evropským vědomím.

Autor je publicista

Spustit audio