Karel Hvížďala: Jak vznikla nelegální armáda KSČ

Pionýři besedují s milicionářem
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pionýři besedují s milicionářem

Kolem Ústavu pro studium totalitních režimů, který má zkoumat a nestranně hodnotit dobu nesvobody a dokumentovat nacistické a komunistické zločiny, se v poslední době po odchodu řady renomovaných členů z Rady a odvolání ředitele Hermana rozpoutala velmi živá diskuse, která zastínila některé její pozoruhodné výsledky.

Jako příklad uveďme právě vydanou knihu Jiřího Bašty Lidové milice 1948–1969 s podtitulem Nelegální armáda komunistické strany Československa. Tato Baštova kniha je jen pokračováním a rozšířením jeho disertační práce, kterou obhájil v roce 2010 a zabývá se velmi důkladně první etapou vzniku Lidových milicí. Ty se začaly formovat hned po konci války. Nejprve se o nich hovořilo jako o revoluční vymoženosti a posléze již dost jasně a neskrývaně jako o ozbrojené pěsti komunistické strany, která má hájit totalitní režim, což taky po celou dobu činila: Při demonstracích proti okupaci v roce 1969 mají Lidové milice na svědomí nejméně tři doložené vraždy mladých českých občanů.

Zajímavé je, že komunisté od samého počátku, kdy se tyto milice formovaly původně převážně z řad Revolučních gard, které se na přání odborů měnily na Závodní milice či někde Dělnické milice, všechny informace i po převratu nějaký čas tajily a rozkazy se předávaly pouze ústně. Členy těchto milicí bylo – jak se tehdy oficiálně říkalo – spolehlivé osazenstvo, tedy barikádoví bojovníci z května 1945, členové podzemního hnutí, partyzáni a hlavně členové komunistické strany.

To byl taky hlavní důvod, proč se právě tyto milice staly předmětem politického zápasu s odkazem na to, že ani v košickém vládním programu není o nich zmínka. Do konce roku 1945 bylo na území Čech a Moravy ustaveno 750 jednotek ZM, které měly přes 30.000 vyzbrojených mužů, i když do některých zbraní neměly náboje. V parlamentu se proti jejich existenci nejhlasitěji ozval poslanec Ota Hora a v médiích Pavel Tigrid.

Od února 1948, kdy komunisté využili ozbrojené dělníky k manifestaci své síly, aby přinutili prezidenta Beneše k přijetí demise demokratických ministrů, se milicím začalo říkat již pod vedením komunistické strany poprvé Lidové milice. Od té chvíle také LM začaly být oficiálně strukturovány jako vojenská organizace a měly vytvořeny zásobovací základny, kuchyně, dopravu proviantu a speciální spojovací službu. Už těsně před únorem měly ale také své konfidenty na všech důležitých místech, hlavně mezi studenty a v armádě.

Lidové milice, jak tehdy oznámil Rudolf Slánský, měly sloužit v boji proti vnitřnímu nepříteli a zároveň zastrašovat dosud váhající nebo případné odpůrce nově nastoleného režimu. V březnu 1948 došlo k převedení milicí z ÚV KSČ na ministerstvo vnitra, ale v roce 1952 přešly zase plně do kompetence stranických orgánů, které je používaly vždy společně s policií či někdy i armádou k potlačení nepokojů.

Tak tomu bylo naposled i v pražských ulicích v roce 1988 a během první poloviny roku 1989, kdy bylo proti demonstrantům nasazeno 39.000 milicionářů z celkového stavu 84.000. Lidové milice byly zrušeny 21. prosince 1989 pouhým rozhodnutím ÚV KSČ, protože komunisté se za celou dobu jejich existence ani nepokusili tyto nelegální ozbrojené jednotky legalizovat zákonem. Asi i pro ně bylo dodržování ducha zákonů a ústavy idiotské.