Kampaň

14. únor 2003

Za nějaké čtyři měsíce by měl nastat jeden z nejdůležitějších okamžiků v dějinách České republiky. Voličstvo by se mělo zvednout z křesel a cestou na oblíbenou chalupu by se mělo zastavit v příslušné volební místnosti, kde by mělo odpovědět na jednoduchou otázku, týkající se souhlasu či nesouhlasu se vstupem republiky do Evropské unie.

Veřejní podpora vstupu není nijak velká. Na ostychu, který mezi občanstvem vůči Evropské unii panuje, se podepsala řada faktorů. Nejprve dlouhá léta v podstatě pohodlného života v globálním bezvědomí - tedy život v úkrytu železné opony, který obyvatele a uživatele totality chránil před žádoucími i nežádoucími vlivy civilizovaného světa.

Poté klikatý vývoj ranně postkomunistický, kdy pod praporem humanity proklouzli někdejší uživatelé a vykonavatelé komunistické moci beztrestně k daleko lepším postavením, než k jakým se pro-udávali za totality.

Následně - už v jakýchsi pseudodemokratických poměrech - zasely mnoho zmatku mezi veřejností lavírovací účelové postoje mnohých politiků, kteří ve snaze získat pro sebe a své strany co nejvíce voličů, často populisticky brojili proti Evropské unii, potažmo proti ideálům, které stojí v základech integrované Evropy.

Na poslední chvíli - a všimněme si pozorněji toho, že všechny důležité věci se v této zemi začínají řešit nejdříve tak v asi v půl jedné po půlnoci - nastoupilo do jakési bitvy o kladný výsledek referenda o vstupu do Evropské unie i ministerstvo zahraničí. Pravda - nejprve se objevily informace o tom, že kampaň před referendem by měla být tak prudce politicky korektní, že by celý její tón měl vyznít tak nějak neutrálně.

Na poslední chvíli před spuštěním samotné kampaně došlo k jistému strategickému posunu a ministerstvo zahraničí se rozhodlo vytónovat kampaň přece jenom pozitivně - tedy dotlačit voliče k tomu, aby do uren zahodili své "Ano!".

Ovšem nyní, už v začátku samotné kampaně došlo k dalšímu posunu. Tentokrát ne strategickému, ale spíše taktickému. Strategickým cílem je - alespoň podle mého - dosáhnout souhlasu veřejnosti se vstupem. To, co ve středu schválila česká vláda, jsou taktické pokyny, vykonávací směrnice. A jsou - pardon - lehce scestné...

Vláda totiž vytipovala jakési "cílové skupiny", na něž se má především koncentrovat propagandistický boj o proevropsky naladěného voliče. Vláda se chce zaměřit především na venkov, na sociálně slabší skupiny obyvatel, jako jsou důchodci, hendikepovaní občané, ženy v domácnosti a též studenti.

Nedovedu si představit, kdo ze stratégů vymyslel právě tento vzorec. Nejspíš to někdo z komunikačních mágů, z odborníků na reklamní dopad kampaně myslel dobře.

Nejsem si ale jist, že totéž, co funguje bezpečně na soukromé televizi, kde právě oněm vytipovaným vrstvám obyvatelstva reklamně vnucují něco, co ti lidé doopravdy nepotřebují, zafunguje i v případě politického rozhodování.

Vzhledem k výsledkům všech voleb v roce 2002 by se - podle mého - měla soustředit nikoli převážně na vládou vytipované vrstvy obyvatelstva, ale na onu drtivou část veřejnosti, která k žádným loňským volbám vůbec nedorazila. Troufám si tvrdit, že úspěch referenda, za který by (snad je to i vládní stanovisko) bylo možné považovat odsouhlasení vstupu do EU voliči, nezáleží až tolik na v zásadě levicově smýšlejících sociálně slabších vrstvách obyvatelstva, které se stejně za čtyři měsíce nepodaří přesvědčit o tom, že se jim v EU povede lépe.

Výsledek referenda drží v rukou ti, kteří v minulých volbách nešli volit. Jsou to - domnívám se - lidé, kteří jsou jen do morku kostí znechucení způsoby a manýrou, která ovládá současnou politickou scénu. Ale nejsou - nebo by neměli být znechuceni natolik, aby vinou téhle politické garnitury, s níž nechtějí mít nic společného, včetně voleb, nechali padnout možnost vstoupit do civilizované budoucnosti. Do takové, která by republice mohla přinést i lepší politickou scénu...

autor: Martin Schulz