Kamila Pešeková: I když Fico rezignoval, na konec v politice nepomýšlí
Když byl v roce 1992 ani ne 30letý právník Robert Fico zvolen poslancem Národní rady SR, těžko mohl tehdy kdokoli tušit, jak výrazně ovlivní život na Slovensku.
Bývalý člen KSČ, později poslanec za Stranu demokratické levice (SDĽ) založil nakonec vlastní politický subjekt, aby se stal jeho předsedou. Strana SMER postupovala tak pragmaticky, až nakonec SDĽ pohltila.
Fico a jeho SMER chtěli vystupovat jako progresivní levicová strana, která vzhlíží k britské Labour Party nebo německé SPD. V roce 2012 dokázal SMER v parlamentních volbách získat více než 44 procent, tedy historicky největší podporu voličů v novodobých dějinách Slovenska. Pozice strany i jejího předsedy se zdála být tehdy neotřesitelná.
A i když byl mezitím Fico dva roky v opozici, v roce 2012 slavil velkolepý návrat. Dokázal vyhrát volby a následně sestavit vládu. Ale protože nic netrvá věčně, dostavil se i v jeho případě časem neúspěch.
V prezidentské přímé volbě Fico prohrál s téměř neznámým Andrejem Kiskou. V župních volbách loni na podzim zaznamenal Fico ztráty, které sice veřejně nepřiznal, ale po volbách se na pár dní „ztratil.“ Jeho hvězda začala najednou pomalu klesat.
Nikam neodcházím, chci být aktivní
Během dlouhých let v politice Fico mimo jiné proslul také schopností urážet novináře. Nezměnilo se to ani po vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky. To, že Fico ztrácí své politické instinkty, ukazuje i událost z posledních dní, kdy se mu povedlo urazit také své skalní voliče na východním Slovensku.
„Představa, že by mafie měla zájem o východní Slovensko, je absurdní, protože tam nic není,“ řekl Fico europoslancům, když se snažil zahladit problémy s italským podnikatelem Antoninem Vadalou, působícím ve východoslovenských Michalovcích, na něhož vydal italský soud zatykač.
Svými slovy Fico obyvatele slovenského východu urazil, a to přesto, že jsou na ústrky a vtipy na jejich účet zvyklí. Průzkumy veřejného mínění sice stále ukazují stranu SMER jako tu, kterou voliči nejvíc preferují. To by ale mohli právě voliči na východě změnit.
Fico se ve vysokých státních funkcích naučil, že podmínky si musí diktovat on, aby měl všechno pod kontrolou. Proto i ve čtvrtek, kdy podal demisi, to byl právě Fico, kdo prezidentovi Kiskovi určil svého nástupce.
Jak krátce po své abdikaci novinářům prozradil, informoval prezidenta o svých dalších plánech: „Řekl jsem panu prezidentovi, buď klidný, nikam neodcházím, chci být aktivní i nadále.“ Je otázkou, jestli právě tato informace prezidenta Kisku skutečně uklidnila.
Ficova silná politická osobnost dominovala na Slovensku natolik, že neumožnila vyrůst nikomu, kdo by se mohl stát v úřadu premiéra jeho rovnocenným nástupcem. A to je zatím velká Ficova výhoda, i když od čtvrtka už premiérem není.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka