Kam s vnitrem?

Stanislav Gross je, zdá se, oblíben, kam vkročí a František Bublan, někdejší šéf české civilní rozvědky, je jednak odborník na vnitřní bezpečnostní záležitosti a za druhé, člověk s až nezvykle nekontroverzní (či jak to jinak říct) minulostí. Jen trochu hrozivě (viděno striktně z hlediska kompetencí jednotlivých mužů moci v demokratickém státě) zazněla, jistě žertovně míněná poznámka premiéra Grosse, že si nad ministerstvem ponechá "patronát", a že to dnes jistě nebyla jeho poslední návštěva.

František Bublan se do vlády dostal díky nominaci sociální demokracie, což je poněkud nestandardní, neb v minulosti pracoval pro lidovce na projektu Křesťanské akademie. Za přívržence lidovecké strany se však Bublan nepovažuje a svou nestranickost si hodlá zachovat.

To by bylo pro jeden z tzv."silových" resortů jen dobré. Nicméně, čeká ho na vnitru nejspíš více práce, než by, v tento pro něj slavný den, očekával. Ministerstvo vnitra je, především díky neuvěřitelně vysokému kreditu, kterému se bývalý ministr vnitra Gross všeobecně teší, považováno za stabilizovaný resort. Opticky je tomu jistě tak. V poslední době navíc policie úspěšně předvedla svou existenci při několika rozsáhlých silničních kontrolních akcích; před několika dny pak svou donucovací moc při zásahu proti účastníkům nepovolené technoparty u Boněnova na Tachovsku. To vše jí, zdá se, dodává plusové body u publika.

Celkový dojem pak mohou kazit stále se množící případy páchání různé trestné činnosti příslušníky policie. Právě v tom, jak tyto případy bagatelizovat, či mediálně tlumit, byl někdejší ministr vnitra a nynější premiér Gross vskutku mistrem.

Jeho následník, František Bublan, který je signatářem Charty 77 a v minulosti působil i jako duchovní, je vnímán jako expert na bezpečnostní problematiku s pověstí slušného člověka. Na straně námitek vůči jeho nominaci do této funkce se objevily názory, že na úřad vnitra, kam kromě policie a hasičů spadají také třeba státní úředníci, je jeho specializace příliš úzká. Zpochybňovány bývají také jeho manažerské schopnosti. Za cíle svého působení na vnitru si František Bublan nenasadil laťku příliš vysoko. Jeho snažení se - podle jeho slov - bude ubírat zcela standardním směrem: Rád by zvýšil důvěru občanů v policii, chce bojovat proti organizovanému zločinu, korupci a diváckému násilí.

V tomto ohledu jistě není od věci pozorně poslouchat, co si o novém ministru vnitra myslí jeho "stínový" protivník, Ivan Langer z ODS. Podle něj bude Bublan na ministerstvu provádět pouze udržovací práce. Langer dále tvrdí, že úřad potřebuje razantní změny, kterých Bublan schopen nebude, neb na to by bylo zapotřebí člověka s manažerskými schopnostmi a silnou politickou podporou. Langer uznává Bublanovy zkušenosti z oblasti zpravodajských služeb, není si však jist schopnostmi a možnostmi nového ministra vnitra, co se týče přeměny resortu v efektivně fungující instituci.

Faktem zůstává, že i když ministerstvo vnitra není resortem, o který by se partaje praly tak, jako se perou o jiná ministerstva, ta s větším a snadnějším přístupem ke státním penězovodům, je to přece jenom ministerstvo velice exponované.

Vymlátit z louky účastníky taneční party je jedna věc, druhá věc je dokázat veřejnosti, že právo je vymahatelné a pořádek udržitelný i všude jinde po republice. Stanislav Gross byl mistrem mlžení a nicneříkajících všeobecných frází, což mu vyneslo pozici jednoho z nejoblíbenějších politiků v zemi. František Bublan chce, podle svého úvodního prohlášení, na ministerstvu pokračovat v tom, co předchozí ministr začal.

Ale - co to vlastně má na mysli? Co tam ex-ministr Gross vlastně začal? Na odpověď možná budeme muset čekat dlouho. Po, řekněme, úspěšném schválení vlády Poslaneckou sněmovnou se noví ministři jistě budou ohánět pověstnou stodenní lhůtou na hájení. Pak budou pomalu Vánoce, pak Nový rok. No, a pak možná uvidíme.